Autor: Jan

Chryzantémy Sazenice: Váš Ultimátní Průvodce pro Bohaté Květy

Vítejte v detailním a vyčerpávajícím průvodci světem chryzantém, které jsou právem nazývány královnami podzimních zahrad. Ať už jste začínající zahradník nebo zkušený pěstitel, naším cílem je poskytnout vám veškeré informace potřebné k tomu, abyste z malých sazenic vypěstovali silné, zdravé a bohatě kvetoucí rostliny, které rozzáří vaši zahradu, terasu či balkon v době, kdy se většina ostatních květin již ukládá k zimnímu spánku.

Proč si vybrat právě chryzantémy? Historie a symbolika

Chryzantémy, v našich končinách často láskyplně nazývané listopadky nebo dušičky, nejsou jen obyčejnými květinami. Nesou v sobě bohatou historii, hlubokou symboliku a nabízejí neuvěřitelnou rozmanitost, která dokáže uspokojit každý vkus. Než se ponoříme do praktických aspektů pěstování, pojďme se na chvíli zastavit a ocenit jejich jedinečný příběh.

Krátká historie chryzantém: Cesta z Asie do Evropy

Historie pěstování chryzantém sahá více než 2000 let zpět do starověké Číny, kde byly ceněny nejen pro svou krásu, ale také pro své léčivé vlastnosti. Byly považovány za symbol dlouhověkosti, dokonalosti a odolnosti. Odtud se v 8. století dostaly do Japonska, kde si získaly naprosto výjimečné postavení. Zlatá chryzantéma se stala symbolem japonského císařského rodu a dodnes je součástí státního znaku.

Do Evropy se tyto fascinující rostliny dostaly mnohem později, konkrétně v roce 1789. V českých zemích se o jejich popularizaci a šlechtění zasloužil významný zahradní architekt František Josef Thomayer (1856–1938), který vyšlechtil několik odrůd s krásnými českými jmény. Dnes, po staletích šlechtění, existuje neuvěřitelných více než 7000 kultivarů, které se liší barvou, tvarem i velikostí květů.

Symbolika chryzantém v různých kulturách

Symbolika chryzantém je stejně pestrá jako jejich květy.

• V Asii (Čína, Japonsko): Jsou symbolem slunce, dlouhověkosti, štěstí, zdraví a nesmrtelnosti. Jsou to květiny radosti a oslav.
• V Evropě: Historicky jsou spojovány především s podzimem a Památkou zesnulých (Dušičkami), což jim vyneslo pověst smutečních květin.
• Ve Spojených státech: Jsou vnímány velmi pozitivně, jako květiny radosti a optimismu.

Je na čase oprostit se od vnímání chryzantémy pouze jako „hřbitovní“ květiny. Jejich neuvěřitelná krása, odolnost a pozdní doba kvetení z nich činí neocenitelnou součást každé okrasné zahrady.

Výhody pěstování chryzantém v české zahradě

• Pozdní kvetení: Kvetou od konce srpna až do prvních silných mrazů, čímž prodlužují barevnou sezónu v zahradě.
• Barevná rozmanitost: Nabízejí nepřebernou paletu barev – od bílé, krémové, žluté a oranžové, přes růžovou, červenou až po cihlově hnědou a fialovou. V Japonsku se dokonce podařilo vyšlechtit i modrou variantu.
• Tvarová variabilita: Květy mohou být jednoduché, poloplné, plné, sasankovité, pomponkovité, lžícovité nebo střapaté.
• Všestranné použití: Hodí se do trvalkových záhonů, jako solitéry, do nádob na terasy a balkony a jsou také vynikající k řezu do vázy, kde vydrží velmi dlouho.

Rozdělení a druhy chryzantém: Najděte tu pravou pro vaši zahradu

Orientovat se v obrovském množství druhů a kultivarů může být zpočátku náročné. Pro úspěšné pěstování je však klíčové vybrat si odrůdy vhodné pro naše klimatické podmínky a pro zamýšlené použití.

Základní dělení chryzantém

Chryzantémy můžeme dělit podle několika základních kritérií, která nám pomohou lépe se zorientovat v jejich nabídce.

Dělení podle doby květu

Chryzantémy jsou takzvané krátkodenní rostliny, což znamená, že pro nasazení květů potřebují kratší den a delší noc. Tato vlastnost určuje, kdy přirozeně pokvetou.

• Rané odrůdy: Začínají kvést již na konci srpna a v září.
• Středně rané (polorané) odrůdy: Hlavní doba kvetení spadá do října.
• Pozdní odrůdy: Kvetou od konce října až do listopadu, často až do prvních silných mrazů.

Dělení podle velikosti a tvaru květu

Toto je nejviditelnější a pro zahradníky nejzajímavější dělení.

• Velkokvěté chryzantémy: Tyto odrůdy, často s květy o průměru dlaně, jsou pěstovány především pro řez nebo jako impozantní solitéry. Často vyžadují pěstování ve skleníku nebo na chráněném místě a vyštipování postranních poupat, aby se dosáhlo jednoho velkého květu.
• Středněkvěté a drobnokvěté chryzantémy: Toto je nejpočetnější skupina, ideální pro venkovní záhony a pěstování v nádobách.
  • Jednoduché: Připomínají kopretiny, s jedním či dvěma řadami okvětních lístků kolem výrazného středového terče.
  • Poloplné: Mají více řad okvětních lístků, ale středový terč je stále viditelný.
  • Plné (kulovité): Celé květenství je zaplněno okvětními lístky a střed není vidět.
  • Sasankovité: Mají jednu nebo více řad vnějších okvětních lístků a vypouklý střed tvořený krátkými, trubkovitými kvítky jiné barvy.
  • Pomponkovité (pomponky): Tvoří malé, pevné, téměř dokonalé koule z krátkých, dovnitř stočených okvětních lístků.
  • Lžícovité a trubkovité: Okvětní lístky jsou specificky tvarované, na konci rozšířené jako lžička nebo stočené do trubiček.
  • Střapaté (pavučinové): Mají dlouhé, úzké a nepravidelně stočené okvětní lístky, které vytvářejí „rozcuchaný“ dojem.

Dělení podle růstu

• Vysoké odrůdy: Dorůstají výšky 90-120 cm a jsou ideální do pozadí záhonů nebo k řezu. Často vyžadují oporu.
• Středně vysoké odrůdy: Klasické záhonové trvalky, výška se pohybuje od 50 do 80 cm.
• Nízké a polštářovité odrůdy (Multiflora): Tyto kompaktní, bohatě větvené kultivary, které přirozeně tvoří dokonalé kvetoucí koule, jsou ideální do nádob, na obruby záhonů nebo do popředí výsadeb. Dosahují výšky okolo 30-50 cm.

Populární a osvědčené kultivary pro české klima

Při výběru je nejlepší zaměřit se na mrazuvzdorné, vytrvalé odrůdy, které spolehlivě přezimují v našich podmínkách. Květinářské chryzantémy, které se na podzim prodávají v supermarketech, jsou často rychlené ve sklenících a nejsou určeny pro venkovní přezimování.

• Skupina ‚Korean‘ hybrids: Jedná se o velmi odolné a nenáročné křížence s jednoduchými nebo poloplnými květy, podobnými kopretinám. Jsou skvělou volbou pro začátečníky.
• Skupina ‚Rubellum‘ hybrids: Rovněž velmi odolné, tvoří husté trsy a bohatě kvetou. Příkladem je populární odrůda ‚Clara Curtis‘ s růžovými květy.
• Skupina ‚Multiflora‘ (zahradní koule): Tyto kultivary jsou vyšlechtěny pro kompaktní, kulovitý růst bez nutnosti zaštipování. Jsou ideální do nádob. Mezi oblíbené patří série ‚Delaware‘ (červená), ‚Yellow Delaware‘ (žlutá) nebo ‚Blanche Poiteviné Supreme‘ (bílá).
• Velkokvěté odrůdy k řezu: Pro náročnější pěstitele, kteří chtějí experimentovat. Příkladem mohou být odrůdy jako ‚Pink Lea‘ nebo ‚Spring Hill Impr.‘.
• Další osvědčené odrůdy: Hledejte jména jako ‚Mei-kyo‘ (růžová pomponka), ‚Brennpunkt‘ (červená), ‚Schweizerland‘ (růžová, vysoká).

Nákup sazenic chryzantém: Jak poznat kvalitu

Kvalitní výsadbový materiál je základním kamenem úspěchu. Věnujte výběru sazenic dostatečnou pozornost, vyplatí se to.

Kde nakupovat sazenice

Máte několik možností, každá má svá pro a proti:

• Specializovaná zahradnictví: Nabízejí nejširší sortiment, včetně odolných a méně obvyklých kultivarů. Získáte zde odbornou radu a sazenice v dobré kondici.
• Online prodejci (e-shopy): Pohodlná volba s širokým výběrem. Vždy si prověřte recenze prodejce a dbejte na to, jak rostliny balí pro přepravu.
• Zahradnické trhy a výstavy: Můžete si sazenice osobně prohlédnout a často zde nakoupíte přímo od pěstitelů.
• Supermarkety a hobby markety: Na podzim nabízejí hlavně kvetoucí hrnkové chryzantémy. Ty jsou primárně určeny pro sezónní dekoraci a často nejsou mrazuvzdorné.

Na co si dát pozor při výběru sazenic

Ať už nakupujete kdekoli, vždy si rostliny pečlivě prohlédněte.

• Kořenový systém: Pokud je to možné, jemně povytáhněte rostlinu z květináče. Kořenový bal by měl být pevný, dobře prokořeněný, s bílými a zdravými kořínky. Neměl by být přemokřený ani zcela vyschlý.
• Nadzemní část: Sazenice by měla mít silné, pevné stonky a zdravé, sytě zelené listy bez skvrn, děr nebo deformací.
• Zdravotní stav: Důkladně zkontrolujte, zda na rostlině nejsou přítomni škůdci (mšice na vrcholcích, pavučinky svilušek na spodní straně listů) nebo příznaky chorob (bílý povlak padlí, rezavé puchýřky, hnědé skvrny).
• Kompaktní růst: Vyhněte se vytáhlým, slabým rostlinám s malým počtem listů. Dejte přednost kompaktním, dobře rozvětveným sazenicím.

Rozdíl mezi zakořeněnými řízky a hotovými sazenicemi

Někdy můžete narazit na prodej zakořeněných řízků. Jedná se o mladé rostlinky, které vznikly z vrcholových částí matečních rostlin a mají již vytvořený základní kořenový systém. Jsou levnější, ale vyžadují více péče a dopěstování, než je můžete vysadit na finální stanoviště. Hotové sazenice jsou již silnější a připravené k přímé výsadbě.

Správný čas na nákup a výsadbu

Ideální čas pro nákup a výsadbu mrazuvzdorných, trvalkových chryzantém je na jaře (duben, květen) až do začátku léta. Rostliny tak mají dostatek času na zakořenění a zesílení před podzimním kvetením a následnou zimou. Pokud sázíte na podzim, učiňte tak co nejdříve, aby rostliny stihly do zimy zakořenit. U podzimní výsadby je vhodné odstranit květy a poupata, aby se rostlina nevysilovala kvetením a soustředila veškerou energii do tvorby kořenů.

Příprava na výsadbu: Klíč k úspěchu

Pečlivá příprava stanoviště a půdy je stejně důležitá jako samotná výsadba. Chryzantémy vám za ni poděkují zdravým růstem a bohatou násadou květů.

Výběr ideálního stanoviště

Chryzantémy mají jasné požadavky, jejichž splnění je pro úspěch zásadní.

• Světelné podmínky: Vyžadují plné slunce. Ideální je místo, kam svítí slunce alespoň 6 hodin denně. Nedostatek světla vede k slabému, vytáhlému růstu, menšímu počtu květů a vyšší náchylnosti k chorobám.
• Ochrana před větrem a deštěm: Zvolte místo chráněné před silným větrem, který by mohl polámat vysoké stonky. Ochrana před prudkými dešti je důležitá zejména u velkokvětých odrůd, jejichž těžké květy mohou nasáknout vodou a zlomit se.
• Cirkulace vzduchu: Místo by mělo být vzdušné. Dobrá cirkulace vzduchu pomáhá rychleji osychat listům a snižuje riziko plísňových chorob, jako je padlí nebo rez. Nesázejte je příliš blízko ke zdi nebo do hustého porostu jiných rostlin.

Požadavky na půdu

Kvalita půdy je pro chryzantémy alfou a omegou.

• Důležitost propustnosti a drenáže: Toto je absolutně nejdůležitější požadavek. Chryzantémy nesnášejí přemokření a „stání nohou ve vodě“, zejména v zimě. V těžké, jílovité a nepropustné půdě jim uhnívají kořeny a v zimě snadno vymrznou. Led, který se tvoří kolem kořenů v mokré půdě, je často hlavní příčinou úhynu, ne samotný mráz.
• Struktura a složení půdy: Půda by měla být lehčí, humózní a bohatá na živiny. Ideální je středně těžká, hlinitopísčitá půda.
• Ideální pH půdy: Preferují mírně kyselé až neutrální pH, optimálně v rozmezí 6,5 až 7,0.
• Jak vylepšit půdu:
  • Těžká jílovitá půda: Zapracujte do ní dostatečné množství hrubého písku nebo jemného štěrku pro zlepšení drenáže a dobře vyzrálého kompostu pro odlehčení a dodání živin.
  • Lehká písčitá půda: Obohaťte ji o kompost nebo rašelinu, aby lépe zadržovala vláhu a živiny.

Příprava záhonu krok za krokem

1. Odplevelení: Důkladně odstraňte veškerý plevel, zejména ten vytrvalý.
2. Rytí: Zryjte záhon do hloubky alespoň 30-40 cm.
3. Vylepšení půdy: Na povrch rozprostřete 5-10 cm vrstvu kvalitního kompostu a případně písek (u těžkých půd).
4. Základní hnojení: Můžete přidat pomalu rozpustné organické hnojivo (např. rohovinu) nebo vyvážené plné hnojivo (např. NPK).
5. Urovnání: Vše důkladně zapravte do půdy a povrch urovnejte hráběmi. Nechte půdu několik dní „sednout“.

Výsadba sazenic chryzantém: Detailní postup

Máte vybrané kvalitní sazenice a připravený záhon. Nyní je čas na samotnou výsadbu.

Správné načasování výsadby

Jak již bylo zmíněno, nejlepší období pro výsadbu je jaro (od konce dubna do června). Rostliny mají celou sezónu na to, aby si vytvořily silný kořenový systém, který jim pomůže přečkat zimu. Podzimní výsadba je rizikovější, ale možná, pokud ji provedete co nejdříve (ideálně v září).

Krok za krokem: Jak zasadit sazenici chryzantémy

1. Namáčení: Před výsadbou ponořte květináč se sazenicí do kbelíku s vodou a počkejte, dokud nepřestanou unikat vzduchové bubliny. Kořenový bal bude dokonale provlhčený.
2. Vykopání jamky: Vykopejte jamku o něco širší a hlubší, než je kořenový bal sazenice.
3. Vložení sazenice: Opatrně vyjměte sazenici z květináče. Pokud jsou kořeny na dně stočené, jemně je rukou rozrušte. Umístěte rostlinu do jamky tak, aby vrchní část kořenového balu byla v úrovni okolního terénu. Nesázejte ji příliš hluboko, mohlo by to vést k hnilobě kořenového krčku.
4. Zasypání: Jamku zasypte připravenou zeminou, jemně ji přitlačte, abyste odstranili vzduchové kapsy.
5. Zálivka: Důkladně zalijte, aby se půda dobře spojila s kořenovým balem.
6. Mulčování (volitelné): Po výsadbě můžete okolí rostliny zamulčovat tenkou vrstvou kompostu nebo kůry. Mulč pomůže udržet vlhkost a omezí růst plevelů.

Doporučené spony (vzdálenosti) mezi rostlinami

Dodržení správných rozestupů je klíčové pro dobrou cirkulaci vzduchu a prevenci chorob.

• Nízké a kompaktní odrůdy (Multiflora): 30–40 cm od sebe.
• Středně vysoké a vysoké odrůdy: 45–60 cm od sebe.[

Pamatujte, že malá sazenice za pár měsíců vyroste v mohutný trs. Dopřejte jí dostatek prostoru.

Výsadba do nádob a truhlíků

Chryzantémy, zejména kultivary ze skupiny Multiflora, jsou pro pěstování v nádobách jako stvořené.

• Výběr vhodné nádoby: Zvolte dostatečně velký květináč s průměrem minimálně 20-30 cm pro jednu rostlinu. Nádoba musí mít na dně drenážní otvory, aby mohla odtékat přebytečná voda.
• Drenážní vrstva: Na dno nádoby umístěte 2-3 cm vrstvu keramzitu, štěrku nebo kamínků pro zajištění dokonalého odtoku vody.
• Substrát pro pěstování v nádobách: Nepoužívejte příliš lehké substráty, které rychle vysychají. Ideální je smíchat kvalitní zahradnický substrát s trochou kompostu a písku. Můžete také přidat asi 15 % jílovité složky, která zajistí lepší stabilitu kořenů.

Péče o chryzantémy během vegetačního období

Správná péče od jara do podzimu je zárukou zdravých rostlin a záplavy květů. Zahrnuje především zálivku, hnojení a tvarování.

Zálivka: Kdy, jak a kolik

Chryzantémy jsou poměrně náročné na vláhu, zejména v období růstu a koncem léta při nasazování poupat.

• Pravidelnost: Udržujte půdu stále mírně vlhkou, ale nikdy ne přemokřenou. Vadnutí listů je známkou nedostatku vody.
• Jak zalévat: Vodu lijte přímo ke kořenům, vyhněte se zbytečnému máčení listů a květů. Snížíte tak riziko houbových chorob.
• Pěstování v nádobách: Rostliny v květináčích vysychají mnohem rychleji, zejména za slunečného a větrného počasí. Během horkých letních dnů může být nutná každodenní zálivka. Dobrým trikem je postavit květináč do hlubší misky s vodou, aby si rostlina mohla nasát potřebnou vláhu.

Hnojení: Podpora pro bohaté kvetení

Pro bohaté kvetení potřebují chryzantémy pravidelný přísun živin.

• Kdy začít s hnojením: S přihnojováním začněte asi 2-3 týdny po výsadbě, jakmile rostliny viditelně povyrostou.
• Výběr správného hnojiva (NPK poměr):
  • Jaro a začátek léta (fáze růstu): Používejte hnojiva s vyšším obsahem dusíku (N), který podporuje růst zelené hmoty (listů a stonků). Vhodný je například poměr N:K (dusík:draslík) 2:1.
  • Konec léta a podzim (nasazování poupat a kvetení): Přejděte na hnojiva s vyšším obsahem draslíku (K) a fosforu (P), které podporují tvorbu a vybarvení květů a posilují odolnost rostlin. Dusík omezte.
• Typy hnojiv: Můžete používat jak vícesložková krystalická hnojiva (např. Kristalon Start, později Plod a Květ) rozpustná ve vodě, tak speciální tekutá hnojiva pro kvetoucí rostliny nebo přímo pro chryzantémy.
• Frekvence hnojení: Během vegetační sezóny přihnojujte pravidelně, obvykle jednou za 1-2 týdny podle návodu na obalu hnojiva.

Zaštipování a tvarování (pitching): Tajemství kompaktního tvaru a více květů

Zaštipování je jednou z nejdůležitějších pěstitelských operací u většiny druhů chryzantém (s výjimkou přirozeně kulovitých kultivarů Multiflora). Cílem je donutit rostlinu, aby se rozvětvila a vytvořila hustý, košatý keřík s velkým množstvím květů.

• Proč je zaštipování klíčové: Bez zaštipování by rostlina vytvořila jen několik dlouhých výhonů s květy pouze na koncích. Zaštípnutím hlavního výhonu podpoříme růst postranních výhonů.
• Kdy a jak poprvé zaštípnout: První zaštípnutí proveďte, když mladá rostlina dosáhne výšky asi 15-20 cm. Odlomte nebo odstřihněte vrcholovou část výhonu (asi 2-3 cm) těsně nad párem listů.
• Opakované zaštipování: Z paždí listů pod místem zaštípnutí vyrostou nové výhony. Jakmile tyto nové výhony dorostou délky cca 15 cm, zaštípněte je znovu.
• Kdy přestat: Se zaštipováním přestaňte nejpozději v polovině července. Pozdější zásahy by mohly oddálit nebo zcela zabránit kvetení, protože rostlina by již nestihla vytvořit poupata.
• Specifika u velkokvětých chryzantém: Zde je postup opačný. Rostlina se nechá růst a naopak se vyštipují postranní poupata, aby veškerá síla šla do vývoje jednoho, terminálního (vrcholového) poupěte, ze kterého vyroste obrovský květ.

Pletí a mulčování

Pravidelně odstraňujte plevel, který rostlinám konkuruje v příjmu vody a živin. Udržování bezplevelného okolí také zlepšuje cirkulaci vzduchu. Vrstva mulče (např. z kompostu nebo posekané trávy) pomáhá udržovat vlhkost půdy a potlačuje růst plevelů.

Přezimování chryzantém: Jak je ochránit před mrazem

Správné přezimování je klíčové, pokud chcete, aby vás vaše chryzantémy těšily i v dalších letech. Postupy se liší pro rostliny v záhonu a v nádobách.

Rozdíly v mrazuvzdornosti

Je třeba si uvědomit, že ne všechny chryzantémy jsou stejně odolné. Obecně platí, že drobnokvěté, záhonové trvalky jsou mnohem odolnější než velkokvěté nebo rychlené skleníkové kultivary. Vždy se snažte vybírat odrůdy označené jako mrazuvzdorné.

Příprava rostlin v záhonu na zimu

1. Střih: Sestřižení proveďte až po prvních silnějších mrazech, které spálí nadzemní část. Stonky zkraťte na výšku asi 10-15 cm nad zemí. Ponechání delších stonků může pomoci zachytit sníh, který slouží jako přirozená izolace. Naopak, někteří zahradníci doporučují střih až na jaře, protože staré stonky rostlinu lépe chrání.
2. Ochrana kořenového systému: Nejdůležitější je ochrana kořenového krčku a kořenů. Po sestřižení přihrňte k rostlině vrstvu kompostu nebo zeminy. Poté ji zakryjte silnou vrstvou mulče, jako je suché listí (ideálně z dubu nebo buku, které pomalu tlí), sláma nebo chvojí. Chvojí je ideální, protože je vzdušné a neudržuje tolik vlhkosti, která by mohla vést k hnilobě.

Přezimování chryzantém pěstovaných v nádobách

Rostliny v nádobách jsou mnohem náchylnější k promrznutí kořenového balu. Existuje několik možností, jak je zazimovat:

• Zapuštění do záhonu: Nejjednodušší a nejbezpečnější metoda. Celý květináč zapusťte do prázdného záhonu tak, aby byl jeho okraj v úrovni země. Rostlinu pak přikryjte chvojím stejně jako záhonové chryzantémy.
• Světlé, chladné místo: Přesuňte nádobu na chráněné, světlé místo, kde teplota neklesá hluboko pod nulu, ideálně se pohybuje mezi 0 a 8 °C. Vhodný je studený skleník, světlá garáž, nevytápěná chodba nebo veranda.
• Tmavý sklep: Pokud nemáte světlé místo, je možné přezimování i v tmavém sklepě, ale rostliny je pak nutné na jaře dříve přenést na světlo, aby nezačaly tvořit slabé, vytáhlé výhony.
• Zálivka během zimy: Během zimy omezte zálivku na naprosté minimum. Zalévejte jen občas, mírně, aby kořenový bal zcela nevyschl. Přemokření v kombinaci s chladem je pro rostliny smrtelné.

Nejčastější chyby při přezimování

• Příliš brzký sestřih: Nestříhejte zdravé zelené rostliny. Počkejte, až je spálí mráz.
• Mokrý kryt: Nepoužívejte materiály, které se snadno nasáknou vodou a slehnou (např. posekaná tráva z podzimu). To vede k hnilobám.
• Přemokření: V zimě zalévejte rostliny v nádobách jen velmi střídmě.
• Ponechání v malých nádobách venku: Kořenový bal v malé, nechráněné nádobě snadno promrzne.

Množení chryzantém: Získejte nové rostliny zdarma

Pokud se vám některá odrůda zalíbí, nemusíte kupovat nové sazenice. Chryzantémy se dají poměrně snadno množit, a to hned několika způsoby.

Množení dělením trsů

Toto je nejjednodušší metoda, kterou je zároveň vhodné provádět pro zmlazení starších rostlin (jednou za 3-5 let).

• Kdy dělit: Ideální doba je na jaře (duben, květen), kdy rostliny začínají rašit.
• Postup krok za krokem:
  1. Opatrně rýčem nebo rycími vidlemi vykopejte celý trs.
  2. Rukama nebo pomocí dvou vidlí zády k sobě opatrně rozdělte trs na několik menších částí.
  3. Každá nová část musí mít dostatek kořenů a alespoň několik zdravých výhonů.
  4. Starou, dřevnatou středovou část trsu vyhoďte. Používejte jen mladé, vitální části z okrajů.
  5. Nové rostliny ihned zasaďte na připravené stanoviště a dobře zalijte.

Množení řízkováním (velmi detailní sekce)

Řízkování je nejběžnější a nejefektivnější metodou množení, která zaručuje, že nové rostliny budou mít naprosto stejné vlastnosti jako mateční rostlina.

• Odběr a příprava řízků:
  • Kdy: Nejlepší čas je na jaře (duben, květen), kdy z přezimované rostliny vyrůstají nové, silné výhony.
  • Jaké řízky: Odebírejte vrcholové, nedřevnaté řízky o délce asi 5-8 cm. Měly by být zdravé a pevné.
  • Úprava řízku: Ostrým nožem nebo žiletkou seřízněte řízek těsně pod listovým uzlem. Odstraňte spodní listy, ponechte jen 2-4 horní listy. Pokud jsou horní listy velké, můžete je zkrátit na polovinu, abyste omezili odpařování vody.
• Použití stimulátoru růstu: Konec řízku namočte do práškového nebo gelového stimulátoru zakořeňování. Není to nezbytně nutné, ale výrazně to zvýší úspěšnost a rychlost zakořenění.
• Substrát pro řízkování: Ideální je lehký a vzdušný substrát. Osvědčená je směs písku a rašeliny v poměru 1:1 nebo speciální substrát pro množení.
• Píchání řízků: Do substrátu udělejte dírku (např. tužkou) a vložte do ní připravený řízek. Jemně přitlačte.
• Péče o mladé řízky:
  • Vlhkost: Řízky potřebují vysokou vzdušnou vlhkost. Nádobu s řízky zakryjte průhledným plastovým sáčkem, fólií s otvory nebo odříznutou PET lahví, abyste vytvořili miniskleníček. Pravidelně větrejte, aby se předešlo plísním.
  • Teplota: Ideální teplota pro zakořeňování je 15-20 °C.
  • Světlo: Umístěte je na světlé místo, ale bez přímého slunce.
  • Zálivka: Substrát udržujte stále mírně vlhký, ale ne přemokřený. Můžete jej rosit.
• Přesazování: Řízky obvykle zakoření během 3-4 týdnů. Jakmile začnou tvořit nové lístky a mají vytvořený kořenový bal, můžete je opatrně přesadit do samostatných květináčků a po zesílení na finální stanoviště.

Množení ze semen

Tato metoda se u zahradních kultivarů příliš nepoužívá, protože nové rostliny si nemusí zachovat vlastnosti rodičů (kvůli křížení). Je to spíše experiment pro nadšence.

Choroby a škůdci chryzantém: Prevence a řešení

I při nejlepší péči se mohou objevit problémy. Včasná identifikace a zásah jsou klíčové pro záchranu rostlin.

Nejčastější houbové choroby

• Padlí: Na listech, stoncích i poupatech se tvoří bílý moučnatý povlak. Šíří se hlavně v hustých porostech a při střídání vlhkého a teplého počasí.
  • Prevence: Dostatečný spon, zálivka ke kořenům, výběr odolných odrůd.
  • Léčba: Při prvních příznacích odstraňte napadené listy. Použijte vhodné fungicidy.
• Rez chryzantémová (Bílá rez): Na vrchní straně listů se objevují nažloutlé skvrny, na spodní straně pak bílé až narůžovělé puchýřky (koupilky). Listy postupně hnědnou, schnou a opadávají.
  • Prevence: Nepřemokřovat listy, zajistit cirkulaci vzduchu.
  • Léčba: Okamžitě odstraňte a spalte všechny napadené listy. Při silnějším napadení je nutné zlikvidovat celou rostlinu. Použijte specifické fungicidy proti rzím.
• Septoriová skvrnitost listů: Na listech se tvoří hnědé až černé skvrny, které se postupně zvětšují a mohou splývat.
  • Prevence: Odstraňování spadaného listí na podzim, zálivka ke kořenům.
  • Léčba: Odstranění napadených listů, aplikace fungicidů.
• Šedá hniloba (Botrytis cinerea): Napadá především květy a poupata za vlhkého počasí. Tvoří se na nich šedivý, chmýřitý povlak.
  • Prevence: Ochrana před deštěm (hlavně u velkokvětých), vzdušné stanoviště.
  • Léčba: Odstranění napadených částí, fungicidní postřik.

Běžní škůdci

• Mšice: Drobný hmyz sající na mladých výhonech a poupatech. Způsobují deformace a přenášejí virové choroby.
  • Řešení: Při malém napadení je lze smýt proudem vody nebo rozmáčknout. Účinné jsou přípravky na bázi mýdla či oleje, nebo systémové insekticidy.
• Svilušky: Velmi drobní pavoučci sající na spodní straně listů, kde zanechávají jemné pavučinky. Listy žloutnou a usychají. Daří se jim v suchém a teplém prostředí.
  • Řešení: Zvýšení vzdušné vlhkosti (rosení), použití akaricidů.
• Klopušky: Sají na poupatech a způsobují jejich deformace a zasychání.
  • Řešení: Ochrana insekticidy v době nasazování poupat.

Preventivní opatření pro zdravé rostliny

• Výběr zdravých sazenic.
• Správné stanoviště (slunce, vzduch).
• Dobře propustná půda.
• Dodržování sponů.
• Zálivka ke kořenům.
• Pravidelná kontrola rostlin.
• Podzimní úklid spadaného listí a rostlinných zbytků.

Chryzantémy v zahradní architektuře a jejich využití

Díky své rozmanitosti nabízejí chryzantémy široké možnosti uplatnění v zahradním designu.

Chryzantémy v trvalkových záhonech

Jsou ideálními partnery pro další podzimní trvalky, jako jsou hvězdnice (astry), rozchodníkovce (Sedum), sasanky japonské nebo okrasné trávy. Vysoké odrůdy patří do pozadí, nižší na okraje záhonů. Barevně se skvěle doplňují a vytvářejí ohromující podzimní scenérie.

Jako solitéry a dominanty

Velkokvěté nebo mohutné trsy drobnokvětých chryzantém mohou působit jako nádherná solitéra, která upoutá pozornost na klíčovém místě v zahradě.

Pěstování pro řez do vázy

Chryzantémy jsou jedny z nejtrvanlivějších řezaných květin.

• Jak a kdy řezat květy: Květy řežte ráno, když jsou plně hydratované. Vyberte stonky s květy, které jsou již téměř plně otevřené. Použijte ostrý nůž.
• Jak prodloužit jejich životnost ve váze: Ihned po řezu odstraňte spodní listy, které by byly ponořené ve vodě. Konec stonku neřežte, ale šikmo zlomte nebo rozdrťte, lépe pak přijímají vodu. Vodu ve váze měňte každý den a přidávejte výživu pro řezané květiny.

Chryzantémy v nádobách na terasách a balkonech

Kompaktní kultivary, zejména ze skupiny Multiflora, jsou ideální pro podzimní výzdobu teras, balkonů, vchodů do domu a okenních parapetů. Lze je kombinovat s vřesy, dlužichami, okrasnými kapustami nebo drobnými jehličnany.

Často kladené otázky

• Proč moje chryzantémy nekvetou?
  Příčin může být několik: příliš mnoho stínu, pozdní zaštipování (po polovině července), příliš mnoho dusíkatého hnojiva na úkor draslíku a fosforu, nebo poškození poupat škůdci.
• Proč žloutnou listy mých chryzantém?
  Žloutnutí spodních listů může být způsobeno nedostatkem světla v hustém trsu, nedostatkem živin nebo přemokřením. Žloutnutí celých listů může signalizovat napadení chorobami (rez, septorióza) nebo škůdci (svilušky).
• Mohu pěstovat „hrnkové“ chryzantémy ze supermarketu na zahradě?
  Můžete to zkusit, ale úspěch není zaručen. Tyto rostliny jsou často skleníkové kultivary, které nejsou mrazuvzdorné. Pokud je chcete zkusit zachránit, po odkvětu je přesaďte a zazimujte na chráněném místě (např. ve sklepě).
• Jak dlouho chryzantéma kvete?
  Jednotlivá rostlina kvete několik týdnů. Odstraněním odkvetlých květů můžete podpořit násadu nových a prodloužit tak celkovou dobu kvetení.
• Jsou chryzantémy jedovaté?
  Obecně jsou chryzantémy považovány za mírně toxické pro lidi i domácí zvířata (psy, kočky) při požití. Mohou způsobit podráždění žaludku nebo kůže. Je však zajímavé, že některé druhy a jejich květy se v asijské medicíně a kuchyni používají k přípravě čajů a pokrmů.

Závěr: Vaše cesta k dokonalým chryzantémám

Pěstování chryzantém ze sazenic je nesmírně uspokojivá činnost, která přináší barevnou odměnu v době, kdy zahrada ztrácí své letní barvy. Jak jsme si ukázali, klíčem k úspěchu je správný výběr mrazuvzdorných odrůd, výsadba na slunné stanoviště s dokonale propustnou půdou, pravidelná péče zahrnující zálivku, hnojení a zaštipování, a pečlivá zimní ochrana.

Nebojte se experimentovat s různými druhy, barvami a tvary. Množte si své oblíbené kultivary a sdílejte je s přáteli. Doufáme, že vám tento vyčerpávající průvodce poskytl všechny potřebné nástroje a znalosti, abyste se mohli pustit do pěstování a každý podzim se těšit z vlastní oslnivé přehlídky těchto nádherných podzimních královen.

Zahrada bez odpadu: Kompletní průvodce chytrým kompostováním a využitím všech zdrojů Meta Description: Objevte, jak transformovat vaši zahradu na soběstačný ekosystém. Náš detailní průvodce vás naučí vše o kompostování, od výběru metody po řešení problémů. Vytvořte si vlastní živiny a pěstujte zdravější rostliny bez zbytečného odpadu. Meta Keywords: zahrada bez odpadu, kompostování, jak kompostovat, kompost, kompostér, vermikompostování, žížalí kompost, horké kompostování, studené kompostování, DIY kompostér, využití kompostu, zahradní odpad, kuchyňský odpad, udržitelná zahrada, ekologické zahradničení, zdravá půda, hnojení

Zahrada bez odpadu: Vytvořte si soběstačný ráj a mistrovsky využijte vše, co v něm roste

Vstupujeme do éry, kdy se pohled na naši zahradu mění. Již to není jen místo pro pěstování okrasných květin a chutné zeleniny. Stává se živým organismem, uzavřeným ekosystémem, kde každý prvek má svůj smysl a účel. V naší moderní společnosti, která generuje obrovské množství odpadu, představuje koncept zahrady bez odpadu nejen fascinující výzvu, ale především nutnost. Naším cílem je ukázat vám cestu, jak transformovat vaši zahradu v prosperující a soběstačný systém, kde se nic nevyhodí a vše se přemění v cenný zdroj. Klíčem k tomuto úspěchu je mistrovské zvládnutí umění kompostování. Z našich zkušeností víme, že právě kompostování je srdcem každé udržitelné zahrady. Je to proces, který nám umožňuje vrátit organickou hmotu zpět do půdy, obohatit ji o životodárné živiny a vytvořit tak ideální podmínky pro růst zdravých a silných rostlin. Pojďme se společně ponořit do tajů tohoto prastarého, a přesto stále revolučního postupu.

Proč je kompostování dnes důležitější než kdy jindy: Srdce udržitelné zahrady

V dnešním světě čelíme mnoha ekologickým výzvám. Vyčerpávání přírodních zdrojů, znečištění životního prostředí a klimatické změny jsou témata, která se dotýkají každého z nás. Možná se ptáte, jak může jednotlivec přispět k řešení takto globálních problémů. Odpověď může být překvapivě blízko přímo na vaší zahradě. Kompostování je jedním z nejúčinnějších a nejdostupnějších nástrojů, jakými můžeme pozitivně ovlivnit naše okolí. Nejedná se pouze o způsob, jak se zbavit organického odpadu z kuchyně a zahrady. Jde o komplexní proces s dalekosáhlými pozitivními dopady.

Snižování množství komunálního odpadu: Úleva pro skládky i peněženku

Představte si, že organický odpad, tedy zbytky z kuchyně a posekaná tráva či spadané listí, tvoří až 4050 % obsahu našich popelnic. Tento materiál, který často bezmyšlenkovitě vyhazujeme, končí na skládkách. Zde, bez přístupu vzduchu, dochází k jeho anaerobnímu rozkladu, při kterém se uvolňuje metan skleníkový plyn mnohonásobně silnější než oxid uhličitý. Tím, že se rozhodneme tento materiál kompostovat, aktivně přispíváme ke snížení produkce skleníkových plynů a zpomalujeme zaplňování skládek. Navíc, v mnoha obcích jsou zavedeny poplatky za svoz odpadu závislé na jeho množství. Důsledným kompostováním tak nejen chráníme planetu, ale také snižujeme naše výdaje.

Tvorba „černého zlata“: Nejcennější hnojivo pro vaši půdu

Hotový kompost je často nazýván „černým zlatem zahradníků“ a toto označení je naprosto zasloužené. Je to nejkomplexnější a nejvyváženější hnojivo, jaké můžeme našim rostlinám dopřát. Na rozdíl od syntetických hnojiv, která dodávají rostlinám pouze omezený soubor živin a mohou z dlouhodobého hlediska poškozovat půdní strukturu a mikrobiální život, kompost působí celistvě. Obsahuje široké spektrum makroživin (dusík, fosfor, draslík) i mikroživin (vápník, hořčík, železo, mangan a další), které se do půdy uvolňují postupně a v takové formě, která je pro rostliny snadno přijatelná. Pravidelným zapravováním kompostu do půdy podporujeme zdravý a silný růst rostlin, zvyšujeme jejich odolnost vůči chorobám a škůdcům a v případě plodové zeleniny a ovoce se můžeme těšit na bohatší a chutnější úrodu.

Zlepšení struktury a zdraví půdy: Základ pro život

Půda není jen inertní substrát pro ukotvení kořenů. Je to živý, dýchající organismus plný miliard mikroorganismů, hub a drobných živočichů, kteří společně tvoří komplexní ekosystém. Kompost je pro tento půdní život doslova elixírem. Organická hmota v kompostu, známá jako humus, působí jako tmel, který spojuje půdní částice do větších agregátů. Tím se zlepšuje struktura půdy. V těžkých, jílovitých půdách kompost zvyšuje jejich propustnost, umožňuje lepší cirkulaci vzduchu a vody a usnadňuje kořenům prorůstání. V lehkých, písčitých půdách naopak zvyšuje jejich schopnost zadržovat vodu a živiny, které by se jinak rychle vyplavily do hlubších vrstev mimo dosah kořenů. Zdravá půdní struktura je základem pro prevenci eroze a efektivní hospodaření s vodou.

Podpora biodiverzity: Od mikroorganismů po žížaly

Kompost a kompostoviště samotné se stávají domovem a zdrojem potravy pro neuvěřitelné množství organismů. Od mikroskopických bakterií a hub, které jsou hlavními aktéry rozkladného procesu, přes chvostoskoky a roztoče až po větší hráče, jako jsou žížaly, stínky nebo mnohonožky. Všechny tyto organismy jsou součástí složitého potravního řetězce a jejich činnost je pro zdraví zahrady nepostradatelná. Žížaly, přitahované hojností organického materiálu, svými chodbičkami provzdušňují půdu a jejich trus (vermikompost) je jedním z nejkvalitnějších přírodních hnojiv. Přidáváním kompostu do zahrady tak nepodporujeme jen rostliny, ale celý ekosystém, což přispívá k jeho celkové stabilitě a odolnosti.

Zvolte si svou cestu: Detailní průvodce metodami kompostování

Neexistuje jeden univerzální způsob kompostování, který by vyhovoval všem. Volba správné metody závisí na mnoha faktorech: na velikosti vaší zahrady, na množství organického odpadu, které produkujete, na vašich časových možnostech a také na tom, jak rychle chcete získat hotový kompost. My vám představíme tři základní a nejosvědčenější metody: horké kompostování, studené kompostování a vermikompostování. Každá z nich má svá specifika, výhody i nevýhody. Z našich zkušeností doporučujeme pečlivě zvážit všechny aspekty, abyste si vybrali metodu, která bude pro vás a vaši zahradu ta pravá.

Horké kompostování: Rychlá transformace pro netrpělivé zahradníky

Horké kompostování je intenzivní a poměrně rychlý proces, který je ideální pro ty, kdo chtějí získat kvalitní kompost během několika měsíců a mají dostatek materiálu na založení kompostu najednou. Princip spočívá ve vytvoření optimálních podmínek pro termofilní mikroorganismy, které při své práci produkují velké množství tepla. Teplota uvnitř správně založeného horkého kompostu může dosáhnout 5565 °C, v některých případech i více.

Princip a výhody horkého kompostování

Klíčem k úspěšnému horkému kompostování je správný poměr „zeleného“ a „hnědého“ materiálu, dostatečná vlhkost a pravidelné provzdušňování. Vysoká teplota, která v kompostu vzniká, přináší několik zásadních výhod:

• Rychlost: Zatímco u jiných metod čekáte na kompost rok i déle, horkým kompostováním ho můžete mít připravený k použití již za 13 měsíce.
• Hygienizace: Teploty nad 55 °C spolehlivě ničí většinu patogenů, zárodků plísní a chorob, které by mohly být přítomny v rostlinných zbytcích.
• Likvidace semen plevelů: Vysoká teplota efektivně zničí i semena otravných plevelů, takže si je s kompostem neroznesete po celé zahradě.
• Kvalita výsledného produktu: Horký kompost je obvykle velmi jemný, drobivý a bohatý na živiny.

Postup založení a údržby horkého kompostu

Pro horké kompostování je ideální mít kompostér o objemu alespoň 1 m³. Menší hromada by nemusela být schopna udržet potřebnou teplotu. Postupujeme následovně:

1. Příprava materiálu: Shromážděte si dostatečné množství zeleného (dusíkatého) a hnědého (uhlíkatého) materiálu. Ideální poměr objemu je zhruba 1 díl zeleného na 2 díly hnědého. Zelený materiál zahrnuje čerstvě posekanou trávu, kuchyňské zbytky (ovoce, zelenina), kávovou sedlinu. Hnědý materiál je spadané listí, sláma, dřevní štěpka, natrhaný karton.
2. Vrstevní nebo promíchání: Materiál můžete buď vrstvit (střídat cca 1015 cm vrstvu hnědého a 510 cm vrstvu zeleného materiálu) nebo, což je pro dosažení rychlého startu ještě lepší, všechen materiál předem důkladně promíchat na plachtě.
3. Zajištění vlhkosti: Každou vrstvu nebo celou směs průběžně vlhčete. Materiál by měl být na omak vlhký jako vyždímaná houba. Nesmí z něj však téct voda.
4. Aktivace: Pro urychlení startu můžete do směsi přidat lopatu zralého kompostu nebo zeminy z krtinců, která obsahuje potřebné mikroorganismy.
5. Sledování teploty: Během několika dní by se měl kompost začít zahřívat. Teplotu můžete kontrolovat kompostovacím teploměrem nebo jednoduše rukou (opatrně!). Správně fungující kompost je uprostřed horký tak, že v něm ruku neudržíte.
6. Přehazování: Jakmile teplota dosáhne vrcholu (cca 6065 °C) a začne klesat, je čas kompost přeházet. Tím se materiál z okrajů dostane do středu, doplní se kyslík a proces se znovu nastartuje. Přehazování opakujeme ideálně jednou týdně po dobu prvních 34 týdnů.
7. Dozrávání: Po několika cyklech zahřívání a přehazování teplota klesne a kompost přechází do fáze zrání. Během této doby, která trvá několik týdnů až měsíců, ho již není nutné přehazovat. Pracují v něm jiné druhy organismů, včetně žížal, které dokončují rozklad a stabilizují humus.

Studené kompostování: Pohodlná cesta pro trpělivé

Studené kompostování, někdy také nazývané pasivní, je nejpohodlnější a nejméně pracná metoda. Je ideální pro ty, kdo nemají čas na pravidelné přehazování kompostu nebo neprodukují velké množství organického materiálu najednou. Princip spočívá v postupném přidávání materiálu na hromadu nebo do kompostéru tak, jak v kuchyni a na zahradě vzniká.

Princip a výhody studeného kompostování

U studeného kompostování nedochází k výraznému zahřátí. Rozklad probíhá pomalu, za přítomnosti psychrofilních a mezofilních mikroorganismů a většího množství makroorganismů (žížaly, svinky, mnohonožky). Hlavní výhody jsou:

• Minimální pracnost: Odpadá nutnost pravidelného přehazování a sledování teploty. Materiál jednoduše přidáváte na vrchol.
• Flexibilita: Můžete kompostovat i menší množství materiálu postupně.
• Jednoduchost: Je to ideální metoda pro naprosté začátečníky.

Na druhou stranu má tato metoda i své nevýhody. Proces je výrazně pomalejší, získání hotového kompostu trvá 12 roky. Vzhledem k nízkým teplotám nedochází k hygienizaci, takže semena plevelů a zárodky chorob mohou v kompostu přežít. Proto je důležité do takového kompostu nedávat plevele s uzrálými semeny nebo silně napadené části rostlin.

Postup při studeném kompostování

I u studeného kompostování je dobré dodržovat několik základních pravidel, aby proces probíhal správně a bez problémů (jako je zápach nebo přemokření).

1. Založení základny: Na dno kompostéru nebo na místo určené pro hromadu položte vrstvu hrubšího, vzdušného materiálu (větvičky, dřevní štěpka). Tím zajistíte odtok přebytečné vody a přístup vzduchu zespodu.
2. Postupné přidávání: Přidávejte kuchyňský a zahradní odpad tak, jak vzniká. Vždy se snažte udržovat rovnováhu mezi zeleným a hnědým materiálem. Pokud přidáte větší množství posekané trávy, vždy ji promíchejte s listím, slámou nebo natrhaným kartonem.
3. Udržování vlhkosti: Občas zkontrolujte vlhkost kompostu. Pokud je příliš suchý (zejména v letních měsících), prolijte ho vodou.
4. Provzdušňování (občasné): I když není nutné pravidelné přehazování, jednou za několik měsíců je dobré kompost provzdušnit pomocí vidlí nebo speciálního provzdušňovače. Tím zabráníte vzniku anaerobních procesů a zápachu.
5. Odebírání kompostu: U studeného kompostu se hotový produkt odebírá zespodu. Moderní kompostéry mají za tímto účelem speciální dvířka. Nejdéle rozložený materiál se nachází ve spodní části, zatímco navrch stále přidáváte čerstvý odpad.

Vermikompostování: Žížalí farma pro domácnost i balkon

Vermikompostování je fascinující proces, který využívá žravosti speciálního druhu žížal k přeměně organických zbytků na jeden z nejkvalitnějších typů hnojiv vermikompost a žížalí čaj. Tato metoda je ideální pro lidi žijící v bytech bez zahrady, ale skvěle poslouží i jako doplněk ke klasickému zahradnímu kompostu pro zpracování zbytků z kuchyně. Nepoužívají se zde běžné žížaly dešťovky, ale speciální druh, nejčastěji žížala kalifornská (Eisenia andrei), případně žížala hnojní (Eisenia fetida). Tyto žížaly jsou zvyklé žít ve vysokých hustotách a velmi rychle zpracovávat organický materiál.

Princip a jedinečné výhody vermikompostování

Žížaly ve vermikompostéru požírají organický materiál spolu s mikroorganismy, které ho osidlují. V jejich trávicím traktu dochází k unikátním biochemickým procesům, které materiál obohacují o enzymy, růstové hormony a další prospěšné látky. Výsledkem je:

• Vermikompost: Jemný, na živiny bohatý substrát s neutrálním pH, který má vynikající schopnost zadržovat vodu. Je to prémiové hnojivo pro pokojové i venkovní rostliny.
• Žížalí čaj: Tekutina, která se shromažďuje ve spodní části vermikompostéru. Jedná se o vysoce koncentrované tekuté hnojivo plné živin a mikroorganismů, které je nutné před použitím ředit vodou (obvykle v poměru 1:10).
• Zpracování odpadu bez zápachu: Správně fungující vermikompostér nezapáchá. Je to ideální řešení pro interiéry.
• Rychlost: Žížaly dokáží zpracovat překvapivě velké množství odpadu v relativně krátkém čase.

Založení a provoz vermikompostéru

Vermikompostér si můžete koupit hotový (obvykle se jedná o sestavu několika patrových nádob) nebo si ho jednoduše vyrobit z neprůhledných plastových krabic. Postup je následující:

1. Příprava „lůžka“: Do pracovní nádoby vermikompostéru připravte žížalám startovací podestýlku. Může to být navlhčený a natrhaný karton, staré noviny (bez barevných tisků), kokosová vlákna nebo staré listí. Podestýlka by měla být vlhká asi jako vyždímaná houba.
2. Nasazení žížal: Opatrně vložte násadu kalifornských žížal (obvykle se dodává i s částí původního substrátu). Nechte jim několik dní na aklimatizaci, než začnete přidávat první potravu.
3. Krmení: Začněte s malým množstvím potravy. Ideální jsou zbytky ovoce a zeleniny (slupky od brambor, mrkve, jablečné ohryzky), kávová sedlina, čajové sáčky. Potravu je dobré nakrájet na menší kousky a lehce ji zahrabat do podestýlky, aby nelákala mušky octomilky.
4. Postupné přidávání potravy: Přidávejte další potravu, až když vidíte, že předchozí dávka je z větší části zpracovaná. Zdravá a aktivní násada žížal dokáže denně zkonzumovat potravu o váze odpovídající zhruba polovině jejich vlastní hmotnosti.
5. Sklizeň vermikompostu: Jakmile je první pracovní patro plné hotového vermikompostu, nasadí se na něj další prázdné patro s perforovaným dnem. Do nového patra začnete dávat potravu. Žížaly postupně prolezou otvory za potravou nahoru a spodní patro plné kompostu můžete odebrat.
6. Stáčení žížalího čaje: Pravidelně (jednou za 12 týdny) stáčejte pomocí kohoutku ve spodní části vermikompostéru nahromaděný žížalí čaj.

Alchymie kompostu: Co patří a co nepatří do vašeho kompostéru

Úspěch kompostování stojí a padá na kvalitě surovin, které do kompostu vkládáme. Představte si kompostování jako vaření pro půdní mikroorganismy. Stejně jako šéfkuchař pečlivě vybírá ingredience pro své menu, i my musíme vědět, co našim mikroskopickým pomocníkům chutná a co jim naopak škodí. Klíčem je správná rovnováha mezi dvěma základními typy materiálů: zeleným (dusíkatým) a hnědým (uhlíkatým). Z našich zkušeností víme, že právě pochopení této rovnováhy je alfou a omegou bezproblémového kompostování.

Zlaté pravidlo C:N Rovnováha uhlíku a dusíku

Každý organický materiál obsahuje uhlík (C) a dusík (N) v určitém poměru. Mikroorganismy potřebují uhlík jako zdroj energie (palivo) a dusík pro stavbu svých těl (stavební materiál). Ideální poměr C:N pro rychlý a efektivní rozklad v kompostu je zhruba 25:1 až 30:1. To v praxi znamená, že bychom měli přidávat zhruba dva až tři díly hnědého materiálu na jeden díl zeleného materiálu (měřeno objemově, nikoli váhově).

• Zelené (dusíkaté) materiály: Jsou obvykle vlhké, měkké a rychle se rozkládají. Jsou bohaté na dusík. Patří sem například čerstvě posekaná tráva, kuchyňské zbytky, kávová sedlina, hnůj býložravců. Pokud jich dáme příliš mnoho, kompost bude těžký, mokrý, bude mu chybět vzduch a začne zapáchat po amoniaku.
• Hnědé (uhlíkaté) materiály: Jsou obvykle suché, tvrdší a pomaleji se rozkládají. Jsou bohaté na uhlík a dodávají kompostu strukturu a vzdušnost. Patří sem spadané listí, sláma, dřevní štěpka, piliny, natrhaný papír a karton. Pokud jich dáme příliš mnoho, kompost bude příliš suchý a proces rozkladu se extrémně zpomalí.

ANO: Bezpečné a vítané ingredience pro váš kompost

Pojďme se podrobně podívat na seznam materiálů, které můžete s klidným svědomím do kompostu přidávat. Doporučujeme veškerý materiál před přidáním do kompostu zmenšit (posekat, podrtit, natrhat), čímž výrazně urychlíte proces rozkladu.

Z kuchyně (zelené materiály)

• Zbytky ovoce a zeleniny: Slupky, ohryzky, natě, odkrojky. Vše bez výjimky. Slupky od citrusů a banánů se rozkládají pomaleji, je dobré je nasekat na menší kousky.
• Kávová sedlina a čajové lístky: Včetně papírových sáčků a filtrů. Jsou excelentním zdrojem dusíku.
• Vaječné skořápky: Jsou skvělým zdrojem vápníku. Před přidáním je doporučujeme rozdrtit na co nejmenší kousky, aby se rychleji rozložily a uvolnily vápník.
• Starý chléb a pečivo: V malém množství, ideálně navlhčené a rozdrobené.

Ze zahrady (zelené i hnědé materiály)

• Posekaná tráva (zelený): Přidávejte ji v tenkých vrstvách a vždy ji promíchejte s hnědým materiálem. Silná vrstva čerstvé trávy se rychle „upeče“, začne hnít a zapáchat.
• Zvadlé květiny a rostlinné zbytky (zelený/hnědý): Vše, co odumře na záhonech a nejeví známky vážných chorob.
• Plevel (zelený): Ale pouze mladý a bez semen! U vytrvalých plevelů (pýr, bršlice) kompostujte pouze nadzemní části, kořeny raději nechte vyschnout na slunci nebo je zlikvidujte jinak. V horkém kompostu se semena zničí, ve studeném nikoli.
• Spadané listí (hnědý): Jeden z nejlepších uhlíkatých materiálů. Ideální je směs různých druhů listí. Listí z ořešáku obsahuje juglon, který zpomaluje růst jiných rostlin, ale v procesu kompostování se bezpečně rozloží. Přesto ho doporučujeme přidávat v menším množství a dobře promíchané s ostatním materiálem.
• Dřevní štěpka, piliny, hobliny (hnědý): Vynikající pro provzdušnění kompostu. Pocházet by měly z neošetřeného dřeva. Větší množství pilin může kompost okyselit, je dobré to kompenzovat přidáním vaječných skořápek nebo dřevěného popela.
• Sláma a seno (hnědý): Skvělý strukturální materiál.
• Popel ze dřeva (hnědý): Pouze z čistého, chemicky neošetřeného dřeva. Přidávejte ho jen v malém množství (lehce poprášit). Je bohatý na draslík a vápník, ale ve větším množství může výrazně zvýšit pH kompostu. Nikdy nepřidávejte popel z uhlí nebo briket!
• Hnůj býložravců (zelený): Koňský, kravský, králičí nebo slepičí hnůj je fantastický „aktivátor“ kompostu. Je extrémně bohatý na dusík a mikroorganismy. Vždy ho dobře promíchejte s hnědým materiálem.

Ostatní materiály

• Papír a karton (hnědý): Nepotištěný, nebarvený a bez lesklých povrchů. Role od toaletního papíru, proložky od vajec, roztrhané kartonové krabice (bez lepicích pásek). Skvěle sají přebytečnou vlhkost.
• Přírodní textilie: Malé kousky bavlny, vlny nebo lnu. Rozkládají se pomalu.
• Vlasy a chlupy: Bohaté na dusík, ale rozkládají se pomalu.

NE: Co do kompostu za žádných okolností nepatří

Některé materiály mohou proces kompostování narušit, způsobit zápach, přilákat škůdce nebo kontaminovat výsledný produkt. Těmto položkám se důsledně vyhýbejte.

• Maso, kosti, ryby: Silně zapáchají při rozkladu a lákají hlodavce a další nevítané živočichy.
• Tuky, oleje, mléčné výrobky: Vytvářejí v kompostu nepropustný film, brání přístupu vzduchu, způsobují zápach a lákají škůdce.
• Exkrementy masožravých zvířat (psů, koček): Mohou obsahovat nebezpečné parazity a patogeny, které se v běžném kompostu nezničí.
• Rostliny napadené chorobami a škůdci: Zejména houbovými chorobami (plíseň bramborová, padlí), virovými a bakteriálními nákazami. Zárodky těchto chorob mohou ve studeném kompostu přežít. Výjimkou je horké kompostování, které je dokáže zničit, ale pro jistotu doporučujeme takový materiál likvidovat jinak (např. spálením, pokud je to povoleno).
• Vytrvalé plevele s kořeny a oddenky: Pýr, bršlice kozí noha, svlačec. Jejich kořeny a oddenky jsou extrémně houževnaté a v kompostu by mohly přežít a dále se šířit.
• Časopisy, barevný a lesklý papír: Tiskařské barvy a chemikálie používané při výrobě těchto papírů mohou obsahovat těžké kovy a další toxické látky.
• Chemicky ošetřené materiály: Dřevo ošetřené barvou, lakem nebo impregnací, slupky z chemicky ošetřených citrusů ve velkém množství (malé množství nevadí).
• Obsah sáčků z vysavače: Může obsahovat syntetická vlákna, prach a různé nečistoty, které do kompostu nepatří.
• Nedopalky cigaret: Obsahují nikotin a další toxické látky, které škodí mikroorganismům.
• Jednorázové pleny a hygienické potřeby: Jsou vyrobeny z nerozložitelných plastů.

Postavte si vlastní kompostér: DIY nápady pro každý prostor

Koupě hotového kompostéru je jistě nejpohodlnější variantou, ale výroba vlastního přináší řadu výhod. Nejenže můžete ušetřit peníze, ale především si můžete postavit kompostér přesně na míru vašim potřebám, prostorovým možnostem a estetickým představám. Z našich zkušeností víme, že vlastnoručně vyrobený kompostér, který dokonale zapadne do zahrady, přináší majiteli dvojnásobnou radost. Představíme vám několik osvědčených a praktických nápadů, jak si postavit kompostér pro balkon, malou i velkou zahradu.

Základní principy konstrukce kompostéru

Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv typ kompostéru, měl by splňovat několik základních kritérií, aby proces kompostování probíhal efektivně a bez problémů:

• Velikost: Pro efektivní horké kompostování je ideální objem minimálně 1 m³ (1x1x1 metr). Pro studené kompostování postačí i menší objem, ale obecně platí, že ve větším kompostéru probíhají procesy stabilněji.
• Přístup vzduchu: Kompostování je aerobní proces, který vyžaduje kyslík. Stěny kompostéru by měly být perforované nebo s mezerami, aby mohl vzduch volně proudit.
• Kontakt s půdou: Dno kompostéru by mělo být otevřené, aby byl umožněn kontakt s půdou. To zajišťuje odtok přebytečné vody a volný přístup půdních organismů (žížal, bakterií) do kompostu.
• Snadné plnění a vybírání: Konstrukce by měla umožňovat pohodlné přidávání nového materiálu shora a snadné odebírání hotového kompostu zespodu nebo po odklopení jedné ze stěn.
• Materiál: Nejčastěji se používá dřevo, které je přírodní a „dýchá“. Lze použít i recyklovaný plast nebo pletivo. Vyhněte se chemicky ošetřenému dřevu.

Kompostér na balkon: Vermikompostér z plastových boxů

Pro kompostování v bytě je ideální již zmíněné vermikompostování. Elegantní patrový vermikompostér si můžete snadno vyrobit sami.

Co budete potřebovat:

• 34 neprůhledné plastové boxy s víkem (stejné velikosti, stohovatelné)
• Vrtačku s menším vrtákem (cca 58 mm)
• Malý kohoutek (volitelné, pro snadnější stáčení žížalího čaje)
• Násadu kalifornských žížal

Postup výroby:

1. Spodní (sběrná) nádoba: Jeden box ponechte bez úprav. Bude sloužit ke shromažďování žížalího čaje. Pokud chcete, můžete do jeho spodní části z boku nainstalovat malý kohoutek.
2. Pracovní patra: Do dna zbývajících dvou (nebo tří) boxů vyvrtejte hustě otvory. Tyto otvory umožní žížalám prolézat mezi patry a přebytečné tekutině odkapávat do sběrné nádoby.
3. Víko: Do víka, kterým budete celý systém přikrývat, vyvrtejte několik menších otvorů pro zajištění cirkulace vzduchu.
4. Sestavení: Na spodní neprovrtaný box postavte první pracovní box s vyvrtaným dnem. Do něj umístíte podestýlku a žížaly. Až se naplní, postavíte na něj druhý pracovní box. Celý systém přikryjte provrtaným víkem.

Jednoduchý zahradní kompostér z palet

Toto je klasika, která nikdy nezklame. Je to rychlé, levné a funkční řešení pro každou zahradu. Můžete si postavit jednoduchý jednokomorový kompostér nebo rovnou systém tří komor pro kontinuální kompostování.

Co budete potřebovat:

• 4 ks dřevěných palet stejné velikosti (ideálně neošetřené, tzv. EUR palety)
• Pevný drát, šrouby nebo hřebíky na spojení
• Pletivo s malými oky (volitelné, pro vnitřní vyložení)

Postup výroby (jedna komora):

1. Výběr místa: Najděte v zahradě polostinné, chráněné místo na rovné ploše.
2. Sestavení stěn: Postavte tři palety do tvaru písmene „U“. Dvě boční palety připevněte k zadní paletě pomocí drátu, vrutů nebo hřebíků.
3. Přední stěna: Čtvrtou paletu použijte jako odnímatelnou přední stěnu. Můžete ji jednoduše přivázat drátem, který lze snadno povolit, když budete chtít kompost přeházet nebo odebrat.
4. Vylepšení: Pokud chcete zabránit vypadávání jemnějšího materiálu, můžete vnitřní stěny vyložit králičím pletivem.

Tříkomorový systém:

Pro pokročilejší kompostování doporučujeme postavit systém tří spojených komor. Budete potřebovat 7 palet. První komora slouží pro shromažďování čerstvého materiálu, druhá pro aktivní, horkou fázi kompostování (sem se přehazuje materiál z první komory) a třetí pro dozrávání hotového kompostu.

Kompostér z pletiva: Vzdušný a levný

Velmi jednoduchý a levný typ kompostéru, který zajišťuje perfektní provzdušnění. Je vhodný především pro kompostování listí a hrubšího zahradního materiálu.

Co budete potřebovat:

• Role pevného pletiva (např. králičí, výška 1 m)
• Silné pracovní rukavice
• Kleště na drát
• 4 dřevěné nebo kovové kůly (volitelné, pro lepší stabilitu)

Postup výroby:

1. Vyměření: Odměřte si délku pletiva podle požadovaného průměru kompostéru. Pro průměr cca 1 metr budete potřebovat zhruba 3,15 m pletiva.
2. Vytvoření válce: Stočte pletivo do tvaru válce a konce k sobě pevně spojte pomocí drátu nebo ohnutím konců pletiva.
3. Zajištění stability: Pokud chcete kompostér zpevnit, zatlučte do země do čtverce čtyři kůly a válec z pletiva umístěte dovnitř nebo ho k nim přivažte z vnější strany.
4. Použití: Kompostér jednoduše plňte materiálem. Až budete chtít kompost použít nebo přeházet, celý pletivový válec jednoduše zvednete a přemístíte vedle, hromada kompostu zůstane na místě.

Zapuštěný kompostér (inground system)

Tento typ kompostéru je méně nápadný a skvěle udržuje vlhkost. Je to v podstatě díra v zemi, která funguje jako pomalý kompostér a zároveň láká žížaly z okolí.

Postup:

1. Vykopání jámy: Na vhodném místě (např. v rohu zeleninového záhonu) vykopejte jámu o hloubce cca 5060 cm a šířce dle potřeby.
2. Vyztužení stěn (volitelné): Pokud máte sypkou půdu, můžete stěny jámy vyložit prkny nebo cihlami s mezerami, aby se nezhroutily.
3. Plnění: Do jámy postupně přidávejte kuchyňský odpad a další organický materiál. Vždy ho lehce zasypte trochou zeminy, abyste předešli zápachu a nelákali škůdce.
4. Přikrytí: Jámu je dobré přikrýt dřevěným poklopem nebo kusem starého koberce, aby se v ní udržela vlhkost a teplo.

Aplikace černého zlata: Jak a kde správně použít hotový kompost

Měsíce jste trpělivě shromažďovali, míchali a opečovávali svůj kompost. Nyní nastal ten slavnostní okamžik, kdy se z nevábné hromady odpadu stalo tmavé, voňavé a drobivé „černé zlato“. Ale jak s tímto pokladem naložit, abychom jeho potenciál využili na maximum? Správná aplikace kompostu je stejně důležitá jako jeho výroba. Z našich zkušeností víme, že různé rostliny a různé fáze jejich růstu vyžadují odlišný přístup. My vám ukážeme, jak se stát mistrem v používání kompostu a jak s jeho pomocí vdechnout vaší zahradě nový život.

Jak poznat zralý kompost?

Než se pustíme do aplikace, je klíčové umět rozpoznat, kdy je kompost skutečně hotový. Použití nedostatečně rozloženého kompostu by mohlo rostlinám spíše uškodit, protože v půdě by pokračovaly rozkladné procesy, které spotřebovávají dusík, a ten by pak chyběl rostlinám (tzv. dusíková deprese).

Zralý kompost poznáte podle těchto znaků:

• Barva: Je tmavě hnědý až černý.
• Struktura: Je jemný, drobivý a homogenní. Původní materiály by již neměly být rozpoznatelné (s výjimkou velmi pomalu se rozkládajících kousků, jako jsou větvičky nebo skořápky).
• Vůně: Voní příjemně po lesní půdě nebo houbách. Jakýkoliv zápach po hnilobě nebo amoniaku značí, že proces rozkladu ještě není u konce.
• Teplota: Hromada zralého kompostu již „nehřeje“ a má teplotu okolního prostředí.

Test klíčivosti: Pokud si nejste jisti, můžete provést jednoduchý test. Naplňte malý květináč zralým kompostem a zasejte do něj pár semen rychle klíčících rostlin (např. řeřicha, salát). Pokud semena dobře a rychle vyklíčí a rostlinky mají zdravou zelenou barvu, je kompost připraven k použití.

Univerzální použití: Vylepšení půdy na celé zahradě

Nejčastějším a nejuniverzálnějším způsobem využití kompostu je plošné zapravení do půdy na záhonech. Tím komplexně zlepšíme její strukturu, schopnost zadržovat vodu a obohatíme ji o široké spektrum živin a prospěšných mikroorganismů.

Postup:

1. Načasování: Ideální doba pro aplikaci kompostu je na podzim po sklizni nebo brzy na jaře, několik týdnů před výsadbou či setím.
2. Příprava kompostu: Pro plošné použití je dobré kompost prosít přes síto s velkými oky. Tím odstraníte nerozložené části (které vrátíte zpět do kompostéru) a získáte jemný, sypký materiál.
3. Dávkování: Na záhony rozprostřete vrstvu kompostu o výšce 25 cm. Pro běžné vylepšení půdy postačí vrstva 23 cm. Pro velmi chudé nebo jílovité půdy můžete použít až 5 cm. To odpovídá zhruba 2050 litrům kompostu na 1 m².
4. Zapravení do půdy: Kompost zapravte do horní vrstvy půdy (cca 1015 cm hluboko) pomocí rycích vidlí, kultivátoru nebo motyčky. Není nutné ho zarývat příliš hluboko. Cílem je promíchat ho s vrchní vrstvou půdy, kde se nachází nejvíce kořenů.

Cílené hnojení: Výživa pro náročné rostliny

Některé rostliny, zejména ty „první trati“ (plodová zelenina), jsou velmi náročné na živiny a ocení extra dávku kompostu přímo při výsadbě.

Při výsadbě sazenic (rajčata, papriky, dýně, cukety, okurky):

• Do připravené jamky pro sazenici vložte jednu až dvě lopatky zralého kompostu.
• Promíchejte ho s původní zeminou na dně jamky.
• Vložte sazenici a zasypte zeminou. Kompost tak bude působit jako zásobárna živin přímo v kořenové zóně rostliny.

Při setí semínek (hrášek, fazole, mrkev):

• Vytvořte v záhonu rýhu pro výsev.
• Na dno rýhy nasypte tenkou vrstvu (cca 1 cm) jemně prosátého kompostu.
• Zasejte semínka a zahrňte je zeminou. Kompost podpoří klíčení a poskytne mladým rostlinkám startovací dávku živin.

Mulčování kompostem: Ochrana půdy a zdroj živin

Kompost je také vynikající mulčovací materiál. Vrstva kompostu na povrchu půdy plní několik funkcí najednou.

• Potlačuje růst plevelů: Vrstva kompostu brání světlu v přístupu k semenům plevelů.
• Udržuje vlhkost: Působí jako houba, snižuje odpařování vody z půdy a tím i potřebu zálivky.
• Reguluje teplotu půdy: V létě chrání kořeny před přehřátím, v zimě před promrznutím.
• Postupně uvolňuje živiny: S každým deštěm nebo zálivkou se z kompostu postupně uvolňují živiny a vsakují se ke kořenům rostlin.
• Chrání před erozí: Zabraňuje odplavování půdy při prudkých deštích.

Aplikace: Kolem rostlin, keřů a stromů rozprostřete vrstvu kompostu o výšce 37 cm. Dejte pozor, aby se kompost nedotýkal přímo kmínku stromu nebo stonku rostliny, nechte malou mezeru pro cirkulaci vzduchu.

Další specifická využití kompostu

Výroba vlastního substrátu:

Prosátý zralý kompost je základem pro výrobu kvalitních výsevních a pěstebních substrátů. Smíchejte 1 díl kompostu, 1 díl zahradní zeminy a 1 díl písku nebo perlitu (pro lepší provzdušnění). Získáte tak bohatý a strukturovaný substrát pro pěstování sazenic nebo pro pokojové rostliny.

Zakládání trávníku:

Před založením nového trávníku zapravte do půdy vrstvu 23 cm kompostu. Tím zajistíte, že trávník bude mít ideální podmínky pro zakořenění a růst. Pro oživení stávajícího trávníku (tzv. topdressing) na jaře po vertikutaci rovnoměrně rozprostřete tenkou vrstvu (cca 0,51 cm) jemně prosátého kompostu. Podpoříte tak jeho regeneraci a hustotu.

Kompostový čaj a výluh:

Pro rychlou a efektivní dodávku živin a prospěšných mikroorganismů si můžete vyrobit tekuté hnojivo z kompostu.

• Kompostový výluh (jednoduchý): Naplňte pytel (např. jutový) zralým kompostem, zavažte ho a ponořte do sudu s vodou (ideálně dešťovou). Nechte louhovat 2448 hodin, občas zamíchejte. Vzniklou tekutinu použijte bez ředění jako zálivku nebo postřik na listy.
• Kompostový čaj (provzdušňovaný): Jedná se o pokročilejší metodu, při které se do výluhu aktivně vhání vzduch (např. pomocí akvarijního vzduchovacího kamínku). Tím se namnoží prospěšné aerobní mikroorganismy. Tento „čaj“ je vynikající prevencí proti houbovým chorobám a aplikuje se jako postřik na listy.

Když se nedaří: Řešení běžných problémů při kompostování

I tomu nejpečlivějšímu zahradníkovi se může stát, že jeho kompost začne vykazovat známky nerovnováhy. Může zapáchat, být příliš mokrý, příliš suchý nebo přilákat nevítané návštěvníky. Z našich zkušeností víme, že není třeba panikařit. Většina problémů má jednoduché řešení, které spočívá v nápravě základních podmínek tedy poměru C:N, vlhkosti a přístupu vzduchu. Pojďme se podívat na nejčastější potíže a jejich efektivní řešení.

Problém 1: Kompost zapáchá

Zápach je nejčastějším problémem a jasným signálem, že v kompostu něco není v pořádku. Správně fungující kompost má vonět po lesní půdě. Příčina zápachu obvykle spočívá v nedostatku kyslíku a nadbytku dusíkatých materiálů.

Příčina: Zápach po hnilobě nebo zkažených vejcích (sirovodík)

• Diagnóza: V kompostu probíhají anaerobní (bezkyslíkaté) procesy. Hromada je příliš mokrá, zhutněná a chybí jí vzduch. Pravděpodobně obsahuje příliš mnoho „zeleného“ materiálu (posekaná tráva, kuchyňské zbytky).
• Řešení:
  1. Přeházení: Okamžitě kompost přeházejte vidlemi. Tím ho provzdušníte a narušíte anaerobní zóny.
  2. Přidání „hnědého“ materiálu: Při přehazování přimíchejte velké množství suchého, uhlíkatého materiálu. Ideální je sláma, spadané listí, dřevní štěpka nebo natrhaný karton. Tento materiál nasaje přebytečnou vlhkost a dodá kompostu strukturu a vzdušnost.
  3. Prevence: Vždy dbejte na správný poměr C:N. Každou vrstvu zeleného materiálu prokládejte vrstvou hnědého. Čerstvě posekanou trávu nechte před kompostováním mírně zavadnout.

Příčina: Zápach po amoniaku (čpavku)

• Diagnóza: Kompost obsahuje příliš mnoho dusíku (zeleného materiálu), například velké množství hnoje nebo trávy, a nedostatek uhlíku. Přebytečný dusík se uvolňuje ve formě plynného amoniaku.
• Řešení:
  1. Přidání „hnědého“ materiálu: Řešení je stejné jako v předchozím případě. Je nutné doplnit uhlík. Přidejte spadané listí, piliny, slámu nebo dřevní štěpku a vše důkladně promíchejte.
  2. Prevence: Pokud přidáváte materiály extrémně bohaté na dusík (např. slepičince), buďte obzvláště štědří s přidáním uhlíkatých surovin.

Problém 2: Kompost je příliš mokrý nebo příliš suchý

Správná vlhkost je pro činnost mikroorganismů klíčová. Ideální stav je „vlhký jako vyždímaná houba“.

Příčina: Kompost je příliš mokrý, mazlavý

• Diagnóza: Příliš mnoho zeleného materiálu, nedostatečné provzdušnění, nebo do kompostéru příliš prší a nemá zajištěný odtok.
• Řešení: Postup je stejný jako u zapáchajícího kompostu. Přidejte suchý, hnědý materiál (listí, sláma, karton), který nasaje vlhkost, a celý kompost přeházejte, aby se provzdušnil. Pokud je kompostér na deštivém místě, zvažte jeho přikrytí (ale ne úplně vzduchotěsně, aby mohl „dýchat“).

Příčina: Kompost je příliš suchý, proces se zastavil

• Diagnóza: Příliš mnoho hnědého materiálu, nedostatek zeleného, nebo kompost vysychá vlivem slunce a větru.
• Řešení:
  1. Zvlhčení: Kompost rovnoměrně prolijte vodou (ideálně dešťovou). Postupujte po částech a vodu nechte vsáknout.
  2. Přidání „zeleného“ materiálu: Přimíchejte čerstvý zelený materiál (kuchyňské zbytky, trávu), který dodá vlhkost a dusík.
  3. Přeházení: Po zvlhčení a přidání zeleného materiálu kompost přeházejte, aby se vlhkost rovnoměrně rozdělila.
  4. Prevence: V horkých a suchých obdobích kompost pravidelně kontrolujte a v případě potřeby zalévejte. Umístění kompostéru do polostínu také pomáhá udržet optimální vlhkost.

Problém 3: Kompost se nerozkládá nebo se rozkládá velmi pomalu

Příčina: Nedostatek dusíku, přílišná suchost nebo příliš velké kusy materiálu.

• Diagnóza: Hromada je suchá, plná nerozloženého listí a větviček, nic se v ní neděje.
• Řešení:
  1. Aktivace: Přidejte „aktivátor“ bohatý na dusík. Může to být čerstvě posekaná tráva, hnůj, kávová sedlina nebo speciální komerční urychlovač kompostu.
  2. Zvlhčení: Důkladně kompost prolijte vodou.
  3. Zmenšení materiálu: Pokud je to možné, materiál přeházejte a při té příležitosti se pokuste větší kusy nasekat rýčem nebo vidlemi.
  4. Prevence: Všechny materiály se snažte před přidáním do kompostu co nejvíce zmenšit (natrhat, nasekat, podrtit). Menší kousky mají větší povrch a mikroorganismy je mohou rychleji osídlit a rozložit.

Problém 4: Nežádoucí živočichové v kompostu

Kompost je živý ekosystém, takže přítomnost některých živočichů (žížaly, svinky, stínky, chvostoskoci) je normální a dokonce žádoucí. Problém nastává, když se objeví škůdci.

Příčina: Mravenci

• Diagnóza: V kompostu se usídlila mravenčí kolonie. To je obvykle známka toho, že je kompost příliš suchý.
• Řešení: Důkladně kompost prolijte vodou. Vlhkost mravence odradí a donutí je přestěhovat se jinam.

Příčina: Mušky (octomilky)

• Diagnóza: Kolem kompostu, zejména v létě, krouží hejna malých mušek. Láká je čerstvý kuchyňský odpad.
• Řešení: Každou novou dávku kuchyňských zbytků vždy pečlivě zahrňte vrstvou staršího kompostu, zeminy, listí nebo posekané trávy. Tím zabráníte muškám v přístupu a kladení vajíček.

Příčina: Hlodavci (myši, potkani)

• Diagnóza: V kompostu nacházíte chodbičky, trus nebo zahlédnete samotné hlodavce.
• Řešení:
  1. Nikdy nekompostujte maso, kosti a tuky! Toto je hlavní lákadlo.
  2. Zabezpečení kompostéru: Pokud máte otevřený kompostér, zvažte jeho zabezpečení. Dno můžete podložit pevným pletivem s malými oky (tzv. králičí pletivo), které zabrání hlodavcům v přístupu zespodu. Kompostér by měl být také dobře uzavřený.
  3. Pravidelné přehazování: Časté přehazování narušuje hlodavcům jejich hnízda a odrazuje je od pobytu.