Zpěvní ptáci našich zahrad: Podrobný průvodce pro každého
Vítejte v komplexním průvodci světem zpěvných ptáků, kteří obývají naše zahrady a obohacují je svým zpěvem a přítomností. Z mé zkušenosti vím, že zahrada bez ptačího švitoření je jen poloviční. Právě ptáci jí dodávají život, dynamiku a ten pravý pocit spojení s přírodou. V tomto článku se společně ponoříme do fascinujícího světa našich opeřených sousedů. Naučíme se je nejen poznávat, ale také jim porozumět a vytvořit pro ně prostředí, ve kterém se jim bude dařit a kam se budou rádi vracet.
Proč bychom měli chtít ptáky na naší zahradě?
Přítomnost ptáků na zahradě má mnohem více přínosů, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejde jen o estetické potěšení z jejich zpěvu a barevného peří. Z mé praxe mohu potvrdit, že ptáci jsou nepostradatelnými pomocníky v udržování zdravé a vyvážené zahrady. Přirozená ochrana proti škůdcům: Mnoho druhů zpěvných ptáků, jako jsou sýkory, rehci nebo červenky, jsou zdatnými lovci hmyzu. Během hnízdní sezóny spotřebuje jedna ptačí rodina neuvěřitelné množství housenek, mšic, larev a dalšího hmyzu, který by jinak mohl napáchat škody na naší úrodě a okrasných rostlinách. Představují tak ekologickou a vysoce účinnou alternativu k chemickým postřikům. Indikátor zdravého prostředí: Přítomnost rozmanitých druhů ptáků je spolehlivým signálem, že vaše zahrada a její okolí jsou v dobré ekologické kondici. Ptáci jsou citliví na znečištění a změny v prostředí, jejich úbytek může signalizovat skryté problémy. Opylování a šíření semen: Některé druhy ptáků se podílejí na opylování rostlin a také na šíření semen, čímž přispívají k přirozené obnově a rozmanitosti vegetace. Vzdělávací a relaxační hodnota: Pozorování ptáků je skvělou relaxační aktivitou a zároveň příležitostí k učení pro děti i dospělé. Poznávat jednotlivé druhy, sledovat jejich chování, stavbu hnízd a péči o mláďata je fascinující a obohacující zážitek. Akustická kulisa: A konečně, nelze opomenout kouzlo ptačího zpěvu. Zpěv kosa za úsvitu, cvrlikání sýkor v korunách stromů nebo melancholická píseň červenky vytváří jedinečnou atmosféru a spojuje nás s rytmem přírody. Vytvořením zahrady přátelské k ptákům tedy nepomáháme jen jim, ale investujeme i do zdraví a krásy našeho vlastního kousku přírody a do naší duševní pohody.

Nejběžnější zpěvní ptáci našich zahrad
Naše zahrady hostí pestrou paletu ptačích druhů. Některé z nich jsou našimi stálými sousedy po celý rok, jiné nás těší svou přítomností jen v určitých ročních obdobích. Pojďme se seznámit s těmi nejčastějšími a naučit se je bezpečně poznat.
Sýkora koňadra (Parus major) Všudypřítomná akrobatka
Sýkora koňadra je bezpochyby jednou z nejznámějších a nejhojnějších obyvatelek našich zahrad. Je to inteligentní a přizpůsobivý pták, kterého můžeme pozorovat po celý rok.
Jak poznat sýkoru koňadru?
Koňadra je naše největší sýkora. Její poznávací znamení jsou naprosto nezaměnitelná: Hlava: Má leskle černou hlavu s výraznými bílými tvářemi. Spodina těla: Jasně žluté břicho je rozděleno černým podélným pruhem, který se táhne od hrdla až dolů. Z mé zkušenosti doporučuji věnovat pozornost právě tomuto pruhu u samečků bývá širší a výraznější, zejména v dolní části, než u samiček. Záda: Hřbet je olivově zelený a křídla modrošedá s bílou křídelní páskou.
Zpěv a hlasové projevy
Hlasový repertoár koňadry je neuvěřitelně pestrý. Nejznámější je její hlasitý a rytmický zpěv, který můžeme slyšet už od konce zimy. Často se přepisuje jako “cicibé cicibé” nebo “béci béci”. Kromě tohoto typického zpěvu vydává i celou řadu dalších zvuků, včetně varovného “čerrr”.
Potrava a chování na krmítku
Sýkora koňadra je všežravec. Její jídelníček se mění v průběhu roku. Jaro a léto: Převažuje živočišná složka. Loví hmyz, pavouky a s oblibou sbírá housenky, kterými krmí svá mláďata. Je neúnavným pomocníkem v boji proti škůdcům. Podzim a zima: Zaměřuje se na rostlinnou potravu, zejména na olejnatá semena. Na krmítku dává přednost slunečnicovým semenům, arašídům, ořechům a lojovým koulím. Často ji můžeme pozorovat, jak si semínko přidržuje nohou a silným zobákem ho rozlouskne.
Hnízdění
Koňadry jsou dutinoví hnízdiči. Ochotně obsazují ptačí budky, ale hnízdí i v přirozených dutinách stromů, ve štěrbinách zdí, v trubkách plotů nebo dokonce v poštovních schránkách. Hnízdo staví samička, je to měkká a bohatá vystýlka z mechu, zvířecí srsti a peří. Snáší velký počet vajec, obvykle 711.
Kos černý (Turdus merula) Flétnista našich zahrad
Kos černý je dalším ikonickým ptákem našich zahrad a parků. Jeho melodický, flétnový zpěv je jedním z nejkrásnějších zvuků, které můžeme v naší přírodě slyšet. Původně plachý lesní pták se během 20. století dokonale přizpůsobil životu v blízkosti člověka.

Jak poznat kosa černého?
Pohlavní dimorfismus je u kosů velmi výrazný: Samec: Je celý leskle černý. Jeho peří kontrastuje s jasně žlutým až oranžovým zobákem a žlutým kroužkem kolem oka. Samice: Je zbarvena nenápadněji, převážně tmavě hnědě. Hrdlo a hruď má světlejší, často s nenápadným skvrněním. Její zobák je hnědavý. Mláďata: Jsou podobná samici, ale jsou na vrchní straně těla rezavě skvrnitá. Zajímavostí je, že mláďata opouštějí hnízdo ještě dříve, než umí plně létat, což je strategie ochrany před predátory.
Zpěv, který nelze přeslechnout
Zpěv kosa černého je jeho nejvýraznějším projevem. Je to hlasitý, melodický a bohatý sled flétnových tónů s melancholickým nádechem. Na rozdíl od drozda zpěvného své motivy neopakuje. Zpívá nejintenzivněji brzy ráno, často ještě za tmy, a večer za soumraku. Samec zpívá z vyvýšených míst, jako jsou vrcholky stromů, střechy domů nebo antény, čímž si označuje své teritorium. Jeho varovným hlasem je hlasité, poplašné “tixtixtix” nebo “dukdukduk”.
Potrava a způsob života
Kos černý je všežravec s pestrým jídelníčkem: Živočišná potrava: Jeho specialitou jsou žížaly, které obratně vytahuje z trávníku. Dále požírá hmyz, larvy, slimáky a další drobné bezobratlé, které hledá především na zemi. Rostlinná potrava: Na podzim a v zimě tvoří velkou část jeho jídelníčku bobule a plody, jako jsou jeřabiny, plody bezu, ptačího zobu nebo popadaná jablka a hrušky. Na krmítku ocení právě kousky ovoce.
Hnízdění
Kos si staví robustní, miskovité hnízdo z větviček, trávy a kořínků, které zpevňuje hlínou a blátem. Uvnitř ho vystýlá jemným materiálem. Hnízdo umisťuje nejčastěji v hustých keřích, živých plotech, v popínavých rostlinách na zdech domů nebo v rozsochách stromů, obvykle ne příliš vysoko nad zemí. Hnízdí dvakrát až třikrát ročně.
Červenka obecná (Erithacus rubecula) Zvědavý klenot s ohnivou hrudí
Červenka obecná je malý, ale velmi výrazný a oblíbený ptáček. Je známá svou zvědavostí a často člověka pozoruje z bezprostřední blízkosti. Navzdory svému něžnému vzhledu je to však velmi teritoriální pták.
Jak poznat červenku obecnou?
Dospělou červenku poznáme na první pohled: Náprsenka: Nejvýraznějším znakem je jasně oranžovočervená náprsenka, která pokrývá obličej a hruď. Ostatní zbarvení: Svrchní část těla je olivově hnědá, břicho bělavé. Má velká, tmavá, korálková očka, která jí dodávají zvědavý výraz. Pohlaví a mláďata: Samec a samice jsou zbarveni stejně. Mladí ptáci po vylétnutí z hnízda ještě červenou náprsenku nemají, jsou hnědě zbarvení se žlutavými skvrnami.
Zpěv a teritoriální chování
Zpěv červenky je krásná, perlivá a melancholická melodie, často popisovaná jako “stříbrný potůček tónů”. Zajímavé je, že zpívají nejen samci, ale i samice, a to téměř po celý rok, zejména na podzim a v zimě, kdy si obhajují svá zimní potravní teritoria. Mimo dobu hnízdění žijí červenky přísně samotářsky a ve svém revíru nesnesou žádného soka. Oranžová náprsenka slouží jako varovný signál pro ostatní červenky.

Potrava a způsob života
Červenka hledá potravu především na zemi. Živočišná potrava: Během hnízdění se živí hlavně hmyzem, pavouky, červy a dalšími bezobratlými. Často doprovází zahrádkáře při práci a sbírá vyryté živočichy. Rostlinná potrava: Od konce léta a na podzim si jídelníček zpestřuje různými bobulemi a plody. V zimě přilétá i na krmítka, kde ocení měkkou potravu, jako jsou ovesné vločky, strouhaný sýr, kousky jablek nebo speciální směsi pro červenky.
Hnízdění
Červenka je velmi vynalézavá při výběru místa pro hnízdo. Hnízdí nízko nad zemí nebo přímo na zemi, dobře ukrytá v husté vegetaci, v polodutinách ve svahu, pod kořeny stromů, v hromadě dříví, ale i na neobvyklých místech jako jsou staré konve, květináče nebo v kapsách odloženého kabátu. Hnízdo staví samička z mechu, listí a kořínků.
Vrabec domácí (Passer domesticus) a vrabec polní (Passer montanus) Společenští a ubývající sousedé
Vrabci patří neodmyslitelně k obrazu lidských sídel. V posledních desetiletích však jejich populace, zejména vrabce domácího, dramaticky klesá, což je alarmující signál změn v našem životním prostředí.
Jak je od sebe rozeznat?
Ačkoliv si jsou podobní, existují mezi nimi jasné rozdíly: Vrabec domácí: Je o něco větší a robustnější. Samec má šedé temeno, hnědý zátylek, šedobílé tváře a výraznou černou náprsenku (“bryndáček”), jejíž velikost se liší. Samice je zbarvena mnohem nenápadněji, je celkově šedohnědá. Vrabec polní: Je menší a štíhlejší. Na rozdíl od vrabce domácího jsou samec i samice zbarveni stejně. Mají kaštanově hnědé temeno, bílé tváře s výraznou černou skvrnou a menší černou skvrnu na hrdle.
Hlasové projevy
Hlas vrabců je dobře známé štěbetání a cvrlikání. Není to melodický zpěv, ale spíše společenská komunikace v hejnu.
Potrava
Vrabci jsou převážně zrnožraví. Dospělí ptáci: Živí se semeny trav, plevelů a obilnin. V blízkosti lidí se naučili konzumovat i různé zbytky a pečivo (které by jim však nemělo být nabízeno ve velkém množství). Mláďata: Pro úspěšné vyvedení mláďat je naprosto klíčový dostatek hmyzu. Právě úbytek hmyzu v krajině i ve městech je považován za jednu z hlavních příčin poklesu jejich populace.
Hnízdění a příčiny úbytku
Vrabci hnízdí pospolitě v koloniích. Využívají různé dutiny a škvíry v budovách, pod střechami, v popínavých rostlinách na zdech a ochotně obsazují i ptačí budky. Příčiny jejich úbytku jsou komplexní: Změny v zemědělství: Intenzifikace, používání pesticidů a úbytek mezí a úhorů vedou k nedostatku semen i hmyzu. Modernizace budov: Zateplování fasád a opravy střech vedou ke ztrátě hnízdních příležitostí. “Uklizené” zahrady: Dokonale střižené trávníky a absence “plevelů” a křovin jim berou zdroje potravy a úkryt.
Zvonek zelený (Chloris chloris) Zpěvák se zvonivým hlasem
Zvonek zelený byl po dlouhou dobu jedním z nejběžnějších ptáků našich zahrad a parků. Bohužel, v posledních letech jeho populace výrazně klesla v důsledku nemoci zvané trichomonóza. I přesto je stále možné tohoto krásného pěvce na zahradách zahlédnout, zejména v zimě na krmítku.
Jak poznat zvonka zeleného?
Zvonek je statná pěnkava s robustním, kuželovitým zobákem. Samec: Je převážně olivově zelený, se žlutozeleným kostřecem a spodinou těla. Nejvýraznějším znakem je jasně žluté pole na křídlech a žluté okraje ocasních per, které jsou dobře viditelné zejména za letu. Samice: Je zbarvena mnohem nenápadněji, je šedohnědá s nazelenalým nádechem. Žluté znaky v křídlech a ocase jsou méně výrazné. Zobák: Silný, kuželovitý zobák má masově růžovou barvu a je dokonale přizpůsoben k louskání tvrdých semen.

Zpěv a hlasové projevy
Jeho jméno je odvozeno od jeho zpěvu. Skládá se z řady cvrčivých a vrzavých tónů, které jsou proloženy táhlým, zvonivým “gyik” nebo “djüür”. Často se ozývá také typickým vábením “gykgykgyk”.
Potrava
Zvonek je typický zrnožravec. Jeho silný zobák mu umožňuje konzumovat i tvrdší semena. Na krmítku je specialistou na slunečnicová semena, kterým dává přednost před vším ostatním. V přírodě se živí semeny různých rostlin, včetně šípků (vybírá semínka zevnitř), bukvic a na jaře i pupeny.
Hnízdění
Zvonek hnízdí nejčastěji v hustých keřích a stromech, často v jehličnanech (túje, cypřišky) nebo v popínavých rostlinách. Hnízdo staví samička, je to úhledná miska z větviček, kořínků a mechu. Hnízdí dvakrát, někdy i třikrát ročně.
Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) Kominíček s rezavým ocáskem
Rehek domácí, lidově nazývaný “kominíček”, je dalším druhem, který se dokonale adaptoval na život v lidských sídlech. Původně obýval skalnaté biotopy, ale dnes mu budovy a jiné stavby slouží jako “umělé skály”. V roce 2024 byl Českou společností ornitologickou vyhlášen Ptákem roku.
Jak poznat rehka domácího?
Charakteristickým znakem pro oba pohlaví je rezavě červený ocas, kterým neustále pocukávají a třesou. Samec: Dospělý samec je převážně sazeově šedý až černý, s černým obličejem a hrdlem. V křídle má často výrazné bílé pole. Mladí, jednoletí samci často ještě vypadají jako samice, ale prozradí je zpěv. Samice: Je zbarvena nenápadněji, celkově šedohnědě, ale i ona má typický rezavý ocas.
Zpěv a chování
Zpěv rehka je velmi specifický a nezaměnitelný. Začíná několika hvízdavými tóny, po kterých následuje charakteristická chraplavá, vrzavá pasáž, která zní jako když se sype štěrk. Zpívá často z vyvýšených míst, jako jsou hřebeny střech, komíny nebo antény, a to již od časného rána.
Potrava
Rehek domácí je převážně hmyzožravec. Loví hmyz a pavouky, které sbírá na zemi i na zdech budov. Na podzim a v zimě si jídelníček doplňuje bobulemi. Na krmítka přilétá jen zřídka.
Hnízdění
Rehek je polodutinový hnízdič. Hnízdo si staví ve výklencích, na trámech, za okapy, v rozestavěných budovách, ale i v hromadách dříví. Ochotně přijímá i speciální polobudky. Hnízdí pravidelně dvakrát do roka.
Další běžní návštěvníci našich zahrad
Kromě výše uvedených druhů můžeme na našich zahradách pozorovat celou řadu dalších zajímavých ptáků.
Stehlík obecný (Carduelis carduelis)
Jeden z našich nejpestřeji zbarvených pěvců. S jeho červenobíločernou hlavou a žlutými páskami v křídlech je naprosto nezaměnitelný. Je to typický zrnožravec, specialista na semena bodláků, lopuchů a pampelišek. Na krmítku ocení drobná semínka, jako je niger.
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)
Další hojný pěvec. Sameček je pestře zbarvený má modrošedé temeno, vínově červenou hruď a tváře a dvě výrazné bílé křídelní pásky. Samička je nenápadně hnědá. Její zpěv je krátká, energická a sestupná strofa, kterou si každý snadno zapamatuje.
Strnad obecný (Emberiza citrinella)
Charakteristický pták zemědělské krajiny, který v zimě často zalétá do zahrad. Sameček má v hnízdní době jasně žlutou hlavu a spodinu těla, hřbet má hnědě proužkovaný a typický je rezavý kostřec. Jeho zpěv je známý a často přepisovaný jako “Kdyby si, sedláčku, pííísk!”.
Jak přilákat ptáky do zahrady: Vytvořme jim ráj
Pokud chceme, aby naše zahrada ožila ptačím zpěvem, nestačí jen vyvěsit krmítko. Musíme se na zahradu podívat ptačíma očima a nabídnout jim vše, co k životu potřebují: potravu, vodu, úkryt a bezpečné místo pro hnízdění. Z mé zkušenosti vím, že i malými změnami lze dosáhnout velkých výsledků.
Zdroje potravy po celý rok
Přirozené zdroje potravy Rostliny, které ptáci milují
Nejlepším a nejudržitelnějším způsobem, jak ptákům nabídnout potravu, je výsadba vhodných rostlin. Ty jim poskytnou potravu v různých ročních obdobích. Doporučuji zaměřit se na pestrou směs dřevin a bylin. Keře s plody: Toto je absolutní základ. Vysaďte druhy, které plodí v různých obdobích. Letní a podzimní plody: Bez černý (Sambucus nigra), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), dřišťál (Berberis), muchovník (Amelanchier), aronie (Aronia), kalina obecná (Viburnum opulus). Zimní plody: Některé plody zůstávají na keřích dlouho do zimy a jsou tak cenným zdrojem potravy v nejchladnějších měsících. Patří sem hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), skalník (Cotoneaster), šípková růže (Rosa canina), ptačí zob (Ligustrum vulgare) nebo cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium). Stromy: Pokud máte prostor, vysaďte stromy, které ptákům poskytnou nejen plody, ale i hmyz a úkryt. Vhodné jsou ovocné stromy (třešně, jabloně ponechte na nich pár plodů přes zimu), břízy, duby, habry nebo jehličnany. Popínavé rostliny: Břečťan popínavý (Hedera helix) je pro ptáky poklad. Jeho pozdní květy lákají hmyz a tmavé plody dozrávající na konci zimy jsou vítanou potravou. Navíc poskytuje skvělý úkryt a hnízdní příležitosti. Podobně poslouží i přísavník (Parthenocissus). Trvalky a letničky produkující semena: Nevystřihávejte na podzim všechny odkvetlé trvalky. Jejich semeníky jsou v zimě potravou pro stehlíky, zvonky a pěnkavy. Vhodné jsou například třapatky (Rudbeckia), slunečnice (Helianthus), máky, štětka soukenická (Dipsacus fullonum) nebo různé druhy okrasných trav.
Přikrmování na krmítku Jak a čím krmit správně?
Přikrmování v zimě je pro ptáky důležitou pomocí a pro nás skvělou příležitostí k jejich pozorování. Je ale potřeba dodržovat několik zásad. Kdy začít a kdy skončit? Tradičně se doporučuje začít s přikrmováním s prvními mrazy a sněhem (obvykle v listopadu) a skončit na konci března. Názory na celoroční přikrmování se různí. Pokud se pro něj rozhodnete, v létě nabízejte jen malé množství potravy a dbejte na maximální hygienu. Čím krmit? Slunečnicová semínka (černá, proužkovaná): Univerzální a nejoblíbenější krmivo pro většinu zrnožravých ptáků, zejména pro sýkory a zvonky. Drcené ořechy (vlašské, lískové): Energetická bomba, kterou milují sýkory, brhlíci a strakapoudi. Proso, mák, řepka: Potěší menší druhy, jako jsou vrabci a pěnkavy. Lůj a lojové koule: Nezbytný zdroj tuku v zimě. Lojové koule kupujte bez plastových síťek, ve kterých se ptáci mohou zachytit. Lepší je použít speciální držáky. Jablka, jeřabiny, hrušky: Ocení je především kosi a drozdi. Ovesné vločky: Vhodné pro červenky a další hmyzožravé ptáky. Čím NIKDY nekrmit? Slané, kořeněné a uzené zbytky z kuchyně: Jsou pro ptáky toxické. Čerstvé pečivo, chléb: Způsobuje jim vážné zažívací potíže. Zkažená, plesnivá potrava: Může ptáky zabít. Typy krmítek a jejich údržba: Ideální je krmítko se stříškou, která chrání potravu před deštěm a sněhem. Důležité je krmítko pravidelně čistit, aby se nestalo zdrojem šíření nemocí. Odstraňujte staré zbytky a trus. Doporučuji používat rukavice. Umístěte krmítko na přehledné místo, ale zároveň v blízkosti keřů, kam se mohou ptáci v případě nebezpečí (např. útoku krahujce) rychle schovat.
Voda je život Pítka a koupátka
Voda je pro ptáky stejně důležitá jako potrava, a to po celý rok. Potřebují ji nejen k pití, ale i ke koupání, které jim pomáhá udržovat peří v dobré kondici. Pítko/koupátko: Může to být jakákoliv mělká miska (keramická, kamenná). Důležité je, aby měla pozvolný okraj a nebyla příliš hluboká (ideálně 25 cm). Na dno můžete umístit několik kamenů, aby se ptáci neuklouzli a menší druhy se neutopily. Údržba: Vodu je nutné pravidelně, ideálně denně, měnit, aby se v ní nemnožily bakterie a řasy. V zimě, když mrzne, je potřeba led odstraňovat a doplňovat vlažnou vodu. Pohybující se voda: Ptáky velmi láká zvuk a pohyb vody. Malá solární fontánka, kapající kohoutek nebo bublající kámen mohou výrazně zvýšit atraktivitu vaší zahrady.
Úkryt a hnízdní příležitosti
Husté keře a stromy
Základem pro pocit bezpečí jsou husté, ideálně trnité keře a stromy. Poskytují ptákům ochranu před predátory (kočky, krahujci) i nepřízní počasí. Jsou také přirozeným místem pro hnízdění mnoha druhů (kosi, pěnkavy, zvonci). Ideální je vytvořit v zahradě několik skupin hustých keřů a nechat je přirozeně růst.
Ptačí budky Umělé domovy pro dutinové hnízdiče
Vyvěšením ptačích budek můžeme aktivně pomoci druhům, které hnízdí v dutinách, a kterých v naší “uklizené” krajině ubývá. Typy budek: Klasická budka (sýkorník): Nejběžnější typ. Velikost vletového otvoru je klíčová a určuje, jaký druh budku osídlí. 2728 mm: Pro malé sýkory (modřinka, uhelníček, parukářka). 3235 mm: Pro velké sýkory (koňadra), brhlíka, vrabce. Špačník: Má větší rozměry a vletový otvor kolem 4550 mm. Polobudka (rehkovník): Má otevřenou přední stěnu. Je určená pro druhy, které hnízdí ve výklencích a polodutinách, jako je rehek domácí, konipas bílý nebo červenka. Kam budku umístit? Výška: Obvykle 24 metry nad zemí. Orientace: Vletový otvor by měl směřovat na východ nebo jihovýchod, aby do budky nesvítilo polední slunce a nepršelo do ní při převládajících západních větrech. Sklon: Mírně ji nakloňte dopředu, aby dovnitř nezatékalo. Bezpečnost: Neumisťujte ji na místo snadno dostupné pro kočky. Kmen stromu pod budkou by měl být hladký, bez větví. Nikdy k budce nepřidávejte bidýlko! Ptáci ho nepotřebují, ale usnadňuje přístup predátorům. Čištění budek: Po skončení hnízdní sezóny, na podzim (říjen, listopad), je nutné budku vyčistit. Odstraňte staré hnízdo a parazity. Tím připravíte budku pro další sezónu a pro ptáky, kteří v ní mohou v zimě nocovat.
Další tipy pro zahradu přátelskou k ptákům
Omezte chemii: Vyhněte se používání pesticidů a herbicidů. Ničí nejen “škůdce”, ale i potravu pro ptáky a mohou je přímo otrávit. Vytvořte “divoký koutek”: Ponechte v části zahrady neposekanou trávu s lučními květy, hromadu listí nebo větví. Poskytnete tak úkryt a potravu pro hmyz, který je potravou pro ptáky. Zabezpečte skleněné plochy: Velká okna nebo skleněné stěny jsou pro ptáky smrtelnou pastí. Polepte je samolepkami, siluetami dravců nebo použijte jiné metody, aby byly pro ptáky viditelné. Opatrně s kočkami: Domácí kočky jsou jedním z největších predátorů zpěvných ptáků. Pokud máte kočku, opatřete jí rolničku na obojek a nepouštějte ji ven brzy ráno a večer, kdy jsou ptáci nejaktivnější. Krmítko a pítko umístěte na místo pro kočky nepřístupné. Z mé osobní zkušenosti mohu říci, že proměna zahrady v ptačí ráj je postupný, ale nesmírně naplňující proces. Každý nový druh, který vaši zahradu navštíví, je odměnou za vaši péči a snahu. Doporučuji vést si deník pozorování a uvidíte, jak se rok od roku bude ptačí společenstvo ve vaší zahradě rozrůstat. Přeji vám mnoho radosti a nezapomenutelných chvil při pozorování našich opeřených přátel.